Antonín Jirotka

Devatenáct nápaditých příběhů okořeněných suchým anglickým humorem. Detektiv Jiří Hadrbolec vypadá, jako by dělal všechno možné, jen ne svou práci. Vášnivě rád vyhrává tenisové turnaje, ve vlnách tvůrčího chvění píše básně nebo hraje na kytaru… a jen tak mimoděk chytí únosce, odhalí vyděrače nebo usvědčí vraha. Některé případy jsou spíše trapné záležitosti, ale co naplat – soukromá detektivní agentura musí být z něčeho živa.

Jak snadno se z pohodového léta s příchutí piva a bohémské atmosféry stane detektivní vyšetřování? A jak se vypořádat s tím, že se ocitnete v roli hlavního podezřelého? Své o tom ví Tomáš. Vysněné prázdniny mimo každodenní rutinu v Praze mu překazí zpráva o smrti přítele, s jehož skupinou se vydal na divadelní kočování po jižních Čechách. Tomáš ale na nic nečeká, vezme situaci do vlastních rukou a rozhodne se vraha vypátrat na vlastní pěst.

Jak se zachováte v poloprázdné kavárně, když před sebou uvidíte mísu koblih? Jiří Hadrbolec se jistě bude bavit „představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna a bez výstrahy začal ostatní návštěvníky kavárny tím pečivem bombardovat.“ A možná to i sám udělá. Patří totiž do té skupiny lidí, kteří v obyčejném vidí zvláštní, které přitahuje všechno podivné a nezvyklé a kteří si všechno bizarní užívají. Jeho společník v detektivní agentuře se už ale tolik nebaví. Vyšetřují totiž jeden podivnější případ za druhým: zatoulanému psovi sice najdou páníčka, ten je ovšem mrtvý, z geniálního konstruktéra papírových draků, se zase vyklube „bílý kůň“ nebo dokazují nevinu inženýra, obviněného z vraždy, který se převlékl za bezdomovce, aby zmizel ze světa. V knize Bezdomovec s titulem a jiné povídky okořenil Antonín Jirotka nápadité detektivní zápletky suchým anglickým humorem. Podivné se zde naprosto samozřejmě prolíná s realitou, z pohledu Saturnina se obyčejné mění v to nejzajímavější.

Jak se zachováte v poloprázdné kavárně, když před sebou uvidíte mísu koblih? Jiří Hadrbolec se jistě bude bavit „představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna a bez výstrahy začal ostatní návštěvníky kavárny tím pečivem bombardovat.“ A možná to i sám udělá. Patří totiž do té skupiny lidí, kteří v obyčejném vidí zvláštní, které přitahuje všechno podivné a nezvyklé a kteří si všechno bizarní užívají. Jeho společník v detektivní agentuře se už ale tolik nebaví. Vyšetřují totiž jeden podivnější případ za druhým: zatoulanému psovi sice najdou páníčka, ten je ovšem mrtvý, z geniálního konstruktéra papírových draků, se zase vyklube „bílý kůň“ nebo dokazují nevinu inženýra, obviněného z vraždy, který se převlékl za bezdomovce, aby zmizel ze světa. V knize Bezdomovec s titulem a jiné povídky okořenil Antonín Jirotka nápadité detektivní zápletky suchým anglickým humorem. Podivné se zde naprosto samozřejmě prolíná s realitou, z pohledu Saturnina se obyčejné mění v to nejzajímavější.