Chmiel Juraj

Nikde jinde na světě se nevystřídalo tolik britských koloniálních úředníků za tak krátkou dobu jako na území dnešní Nigérie. Příčinou nebyla rotace kádrů, ale smrt. Reprezentovat Británii na tomto západoafrickém území bylo v 19. a počátkem 20. století víceméně za trest a často se to rovnalo rozsudku smrti. Snad nejvýstižněji to dokumentují koloniální hřbitovy. Úzké uličky zarostlé tropickou vegetací lemují jeden náhrobek za druhým. Nicméně ani smrt nezastavila pronikání Evropanů do těchto končin. Záhy si ale celá oblast, kterou na jedné straně lemuje Guinejský záliv a na straně druhé o něco zdravější podnebí sahelského pásu, získala nechvalně proslulé pojmenování „Hrob bílého muže“.

Nikde jinde na světě se nevystřídalo tolik britských koloniálních úředníků za tak krátkou dobu jako na území dnešní Nigérie. Příčinou nebyla rotace kádrů, ale smrt. Reprezentovat Británii na tomto západoafrickém území bylo v 19. a počátkem 20. století víceméně za trest a často se to rovnalo rozsudku smrti. Snad nejvýstižněji to dokumentují koloniální hřbitovy. Úzké uličky zarostlé tropickou vegetací lemují jeden náhrobek za druhým. Nicméně ani smrt nezastavila pronikání Evropanů do těchto končin. Záhy si ale celá oblast, kterou na jedné straně lemuje Guinejský záliv a na straně druhé o něco zdravější podnebí sahelského pásu, získala nechvalně proslulé pojmenování „Hrob bílého muže“.