Zdeněk Kazlepka

Publikace „Rozmanitosti kresby“ představuje formou katalogu a úvodních kapitol nejdůležitější kresby Italských mistrů vrcholného a pozdního baroka, které jsou uloženy ve veřejných sbírkách v České republice, především v Národní galerii v Praze, Moravské galerii v Brně nebo Památníku národního písemnictví v Praze. Publikace je rozčleněna na jednotlivé kapitoly, v níž je kresba italských mistrů seřazena podle její stylové, funkční i žánrové mnohovrstevnatosti, jak bylo typické pro 17. a 18. století. A tak obsahuje studie figur, návrhy kompozice, dekorativní návrhy, návrhy pro divadelní scénu, krajiny, podobizny nebo žánr. Zohledňuje také náboženské, světské, mytologické a alegorické náměty.

Kniha pojednává o osobnosti a uměleckém mecenátu Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore (1681–1740), dvořana a diplomata císaře Karla VI., jehož vláda je spojována s dobou středoevropského vrcholného baroka. Hrabě přišel roku 1707 z rodné Itálie na Moravu, aby se ujal správy jemu svěřeného rodinného majetku, který zahrnoval panství Brtnice, Černá a statek Německý Rudolec. Svůj život však naplnil i z jiné stránky. Sám nadšený vzdělanec (erudita) a básník se stal vyhledávaným a štědrým mecenášem v literárních a uměleckých kruzích mezi Moravou a Itálií. U císařského dvora ve Vídni se kolem jeho osoby utvořil malý klan italských literátů a umělců (Apostolo Zeno, Daniel Antonio Bertoli, Giovanni Antonio Pellegrini aj.), četné významné styky udržoval i na Apeninském poloostrově (Ludovico Antonio Muratori, Antonio Bellucci, Rosalba Carriera, Antonio Lucino, Giuseppe Maria Crespi aj.). Ve svém mecenátu se stal zvláště na Moravě výjimečným, ale osamoceným jedincem. Proto se nám Collaltova činnost a jeho moravsko-rakouská casa jeví jako jakýsi izolovaný ostrov (isola) italských mentalit a uměleckého stylu v kulturně zcela odlišném prostředí česko-moravského pomezí.