Hubert Klimko-Dobrzaniecki

Je to príbeh troch umelcov z Východnej Európy, ktorí sa pokúšajú uchytiť ďaleko od domova, na chladnom Islande. Kniha, venovaná pamiatke skladateľa a huslistu Szymona Kurana, opisuje ich umelecké a duchovné hľadanie. Je to striedavo poetický, komický a dojímavý príbeh o priateľstve, láske, šialenstve a smrti.Hubert Klimko-Dobrzaniecki je poľský spisovateľ. Študoval teológiu, filozofiu a islandskú filológiu, vystriedal rôzne zamestnania (okrem iného ako kuchár, mím a ošetrovateľ v starobinci). Vyše desať rokov študoval a pracoval v Reykjavíku, od roku 2007 žije vo Viedni. Vydal dve básnické zbierky (vyšli aj v preklade do islandčiny), rozprávku pre deti a sedem kratších a dlhších próz, ktoré boli preložené do francúzštiny, taliančiny a srbčiny. Publikoval fejtóny v časopisoch Polityka, Odra, Przekrój a Zwierciadło. Novela Uspávanka pre obesenca bola nominovaná na literárnu cenu Cogito a Pas časopisu Polityka a kniha Dom Ruže. Krysuvik sa dostala do finále najprestížnejšej poľskej literárnej súťaže NIKE. Zatiaľ čo diela niekoľkých súčasných poľských autorov ako Olga Tokarczuk či Andrzej Stasiuk slovenskí čitatelia už poznajú z prekladov, Hubert-Klimko Dobrzaniecki je na Slovensku zatiaľ známy len z fejtónov, ktoré v slovenčine vychádzali v prílohe Fórum denníka SME, v Pravde a najmä na internetovom portáli www.salon.eu.sk. Hoci väčšina autorových diel odzrkadľuje skúsenosť života v cudzine (na Islande, v Anglicku či v Rakúsku), cítiť v nich aj pevné puto k rodnému Sliezsku. Uspávanka pre obesenca, tretia kniha Huberta Klimko-Dobrzanieckého, je príbeh troch umelcov z Východnej Európy, ktorí sa pokúšajú uchytiť ďaleko od domova, na chladnom Islande. Kniha, venovaná pamiatke autorovho priateľa, skladateľa a huslistu Szymona Kurana, opisuje ich umelecké a duchovné hľadanie. Je to citlivo vyrozprávaný, striedavo poetický, komický a dojímavý príbeh o priateľstve, láske, šialenstve a smrti. Uspávanka pre obesenca vychádza v slovenskom preklade Julie Sherwood ako prvá publikácia nového vydavateľstva Salon.

Dva emocionálne silné príbehy dvoch odlišných ľudí žijúcich v inej dobe, no v rovnakej krajine, ktorí túžia po obyčajnom ľudskom šťastí. V dvoch prepojených novelách Rózin dom a Krýsuvík približuje poľský spisovateľ Hubert Klimko-Dobrzaniecki islandské prostredie z pohľadu Stredoeurópana. Rózin dom je dojímavé, osobne zaujaté rozprávanie o starobe a umieraní v jednej z najbohatších krajín sveta. Krýsuvík možno považovať za prostú ušľachtilú severskú baladu o budovaní domova, založení rodiny a osude, ktorý zasahuje do ľudskej cesty za šťastím.

Největším přáním Bruna Stressmeyera je být sám. S nikým ho nepojí žádné vazby, nemusí pracovat, starat se o bydlení, rodinu nebo přátele, zajímají ho pouze vlastní potřeby. Musí jen žít. Nebo spíše přežívat. To je pro něj ovšem čím dál tím těžší: nesnáší své sousedy v luxusním domě, cizince a imigranty v ulicích „svého“ města, psy a jejich páníčky, politiky a téměř všechno, co vyžaduje kontakt s jinými lidmi. Hlavní hrdina není novodobým poustevníkem, který touží po klidu na odlehlém místě, kde by se oddával kontemplaci, ale nesnesitelným, puntičkářským a egocentrickým mizantropem. Podivný románek na náhodné dovolené u moře jeho soukromý vesmír nečekaně vychýlí z rovnováhy. Postupně se smývá hranice mezi dobrovolnou samotou a patologickou izolací. Brunův ironický, hyperkritický a povýšený vnitřní monolog baví i děsí zároveň.

Bruno Stressmeyer egy elviselhetetlen, végletesen pedáns, egocentrikus mizantróp. Az a leghőbb vágya, hogy egyedül lehessen. Nincs családja, se barátai. Nincs rászorulva arra, hogy dolgozzon, csak a saját szükségleteivel kell foglalkoznia. Megengedheti magának a magányt. Nincs más dolga csak élnie kell. Csakhogy ez nem olyan egyszerű, mivel utálja a szomszédjait, a külföldieket, a migránsokat, a kutyákat és a gazdáikat, a politikusokat és általában mindent, ami arra kényszeríti, hogy valamiféle interakcióba lépjen másokkal. Bruno Stressmeyer egy nyaralás alkalmával intim kapcsolatba kerül egy vadidegen nővel, ami felbolydulást okoz addigi kiegyensúlyozott életében. Fokozatosan elmosódik a határ az önkéntes magány és a patológiai izoláció között. Bruno ironikus, hiperkritikus és fennhéjázó belső monológja szórakoztató és rémisztő olvasmány egyben.

Dentista Tannenbaum si otevřel řeznictví, fotograf Agapito ukradl zebru, profesor Leon emigroval na rogale do Broumova a v Bieltexu se zjevila Matička přesvatá Povídky Klimka-Dobrzanieckého vyprávějí o lidech z dolnoslezského města Bielawa, z kraje při polsko-českých hranicích, kde bylo tak snadné stát se bláznem. Po staletí tu nežili Poláci, Češi ani Němci, ale Naši a mluvilo se po naszym. Dvacáté století však staré pořádky postavilo na hlavu. Češi se uzavřeli na druhé straně hor, místo odsunutých Němců přišli Poláci z východu, Ukrajinci i Řekové a snažili se po svém přežívat v podmínkách reálného socialismu. Sám autor, rodák a jeden z těch smutných bláznů, jako by psal kroniku tohoto koutu Slezska, své Slezské písně naruby.