Vladislav Knoll

Kašubština je malý západoslovanský jazyk, o němž přes jeho blízkost češtině v Čechách mnoho nevíme. Přitom jeho osud v moderní době významně ovlivnily velké politické změny, které známe i z naší historie. A právě na pozadí těchto změn jazyk ve 20. století vznikal. Tato kniha vysvětluje, jakým způsobem se kašubština vymaňovala ze silného německého vlivu a vstřebávala sílící vliv nového majoritního jazyka – polštiny, jakou cestou vyjádření vlastní jazykové identity se kašubští autoři v průběhu 20. století vydali, kam dospěli a kam mají namířeno.

Vedle řečtiny a latiny existuje v Evropě ještě třetí klasický jazyk církevní slovanština. Ta vychází ze staroslověnštiny, přinesené Cyrilem a Metodějem na Velkou Moravu v 9. století. Pozdní středověk (tedy zhruba 14.15. století) představuje jeden z vrcholů církevněslovanské knižní kultury, jež spojovala pravoslavné národy východní Evropy a Balkánu (hovořící slovanskými jazyky nebo rumunsky), katolické Chorvaty a přívržence poněkud tajemné Bosenské církve. Podobami a proměnami církevní slovanštiny v tomto období se zabývá tato kniha.