Jaroslav Koťa

Kolektivní monografie vznikla soustředěním řady studií ke dvěma neobyčejně důležitým tematickým okruhům – a těmi jsou otázky dobra a zla v psychoterapii a problematika řeči ve vztahu k psychoterapii. Oba tyto tematické okruhy byly předmětem řady diskusí, interních seminářů a seminářů pořádaných Pražskou vysokou školou psychosociálních studií. Právě na nich bylo inspirováno konečné znění otištěných statí. Na téma řeč v psychoterapii pořádala tato vysoká škola i mezinárodní daseinanalyticky orientovanou konferenci, která byla první konferencí o daseinanalytické problematice pořádanou v Praze.

Učebnice se zaměřuje na psychologické otázky učení, vyučování a výchovného působení na děti a dospívající. Objasňuje podstatu nejčastějších problémů, s nimiž se pedagogičtí pracovníci setkávají při řízené socializaci a jejích poruchách, včetně konfliktů odehrávajících se v každodenních školních interakcích. Publikace se zabývá řadou důležitých témat, jako je například: - charakteristika pedagogické psychologie, její historický vývoj a interdisciplinární vztahy - problematika výběru a uspořádání učiva, volby vhodných metod a forem hodnocení - vliv primární socializace na sebepojetí jedince, jeho společenské zařazení a rizikové chování - diagnostické metody a výzkumné přístupy využívané při pedagogické diagnostice a při vypracování kvalifikované pedagogické prognózy - otázky výchovného poradenství a poskytování poradenských služeb - psychosociální aspekty pedagogické psychologie, role školy a vzdělávání ve společnosti - pedagogická autorita, specifika komunikace v pedagogickém procesu, řešení nedorozumění - problematika agrese a podpory prosociálního chování - text je doplněn medailonky význačných osobností oboru a obohacuje ho i řada ilustrací Kniha je určena především studentům pedagogických oborů, množství nových podnětů v ní však najdou také stávající učitelé, vychovatelé, trenéři, mistři odborné výuky, sociální pedagogové a psychologové působící na děti a mládež.

Myšlenkou více přiblížit poskytovanou ošetřovatelskou péči holistické koncepci s pomocí lásky k člověku a podpory jeho osobního rozvoje se již v 60. letech minulého století zabývala Joyce E. Travelbee, americká psychiatrická sestra a teoretička v oblasti ošetřovatelství. Zdůrazňovala, že ošetřovatelství potřebuje „humanistickou revoluci“ s akcentem na ošetřovatelské vzdělávání, během níž je zapotřebí opustit pojetí založené na nemoci (biomedicínský model péče) a více se přiblížit ucelené a prohloubené péči o člověka. Texty Joyce E. Travelbee dosud nebyly do českého jazyka přeloženy a vyloženy tak, aby mohly české ošetřovatelské veřejnosti nabídnout pochopení a porozumění hlubším souvislostem jejího odkazu. Jako smysluplná se jeví skutečnost, že myšlenky a její tvořivá práce významně přispěly k rozvoji ošetřovatelství a mohou být inspirací pro teorii a praxi ošetřovatelství současnosti a budoucnosti. Monografie je pro čtenáře zajímající se o tematiku ošetřovatelství jak inspirující, tak po mnoha stránkách osobně obohacující.

Kolektivní monografie vznikla soustředěním řady studií ke dvěma neobyčejně důležitým tematickým okruhům – a těmi jsou otázky dobra a zla v psychoterapii a problematika řeči ve vztahu k psychoterapii. Oba tyto tematické okruhy byly předmětem řady diskusí, interních seminářů a seminářů pořádaných Pražskou vysokou školou psychosociálních studií. Právě na nich bylo inspirováno konečné znění otištěných statí. Na téma řeč v psychoterapii pořádala tato vysoká škola i mezinárodní daseinanalyticky orientovanou konferenci, která byla první konferencí o daseinanalytické problematice pořádanou v Praze. Tři neobyčejně podnětné příspěvky z této konference, které se úzce vážou k tématu řeči ve vztahu k psychoterapii, si čtenář může přečíst v překladu doc. PhDr. Karla Balcara, CSc. Kniha, kterou čtenář dostává do rukou, rozkrývá interdisciplinární pohledy na dvě uvedená témata, která jsou součástí velmi složitých kontextů a mezioborových vztahů. Ukazuje problémy jak z hlediska filosofie a metodologie vědy, tak i z hlediska praktiků – psychoterapeutů. Shrnuje řadu zkušeností, které byly získány odborníky v oblasti psychoterapie, ale i filosofy a teology a příslušníky dalších disciplín, a rozkrývá důležitost problémů, kolem nichž psychoterapie dlouhá léta krouží, ale málokdy jim věnuje soustředěnou pozornost. To je nejen otázka dobra a zla, ale i otázka nástroje, kterým si terapeut otevírá svět, porozumění a duši druhého – a tím je řeč. V celé kolektivní monografii je patrné výrazné směřování k daseinanalyticky motivovaným úvahám; prostor a uplatnění v ní našli i stoupenci jiných terapeutických postupů.