Vladimir Kotelnikov

Americký Douglas A-20, v Rusku známý pod britským označením Boston, byl nejpočetnější v zahraničí vyrobený bombardér používaný sovětským letectvem. Během druhé světové války jich v něm sloužilo víc než v USAAF – v rámci Zákona o půjčce a pronájmu bylo do Sovětského svazu dodáno okolo 3000 strojů tohoto typu, které vzlétaly proti pozemním i námořním cílům. Bostony byly nasazovány coby lehké bombardéry, torpédové, těžké stíhací a rychlé dopravní letouny. Ve výzbroji je měla i letectva jiných států, avšak žádné je nepoužívalo v takovém měřítku jako Sovětský svaz. Zde zůstaly v provozu ještě řadu let po válce, a to jak u armádního a námořního, tak civilního letectva.

Během Druhé světové války dodali Spojenci, Sovětskému svazu tisíce letadel. Tato významná pomoc pomohla jeho letectvu nahradit obrovské ztráty letadel během gigantických operací na Východní frontě. Sověti si této pomoci velmi cenili. Tato publikace popisuje zkoušky, dodávky a bojové nasazení Spitfirů a Cutissů P-40.

B-25 Mitchell Významnou část letadlového parku sovětského Dálkového letectva v letech druhé světové války tvořil americký dvoumotorový střední bombardér North American B-25 Mitchell. První let nový B-25, jenž zakrátko obdržel bojové jméno Mitchell na počest generála Mitchella, absolvoval 19. srpna 1940. Když se v září 1941 v Moskvě sešli zástupci SSSR, USA a Velké Británie, objevily se na stole požadavky, předložené různými sovětskými instancemi. Svůj seznam typů, potenciálně vhodných k zakoupení, sestavila také Správa rozvědky Generálního štábu, která do něj jako jediná zahrnula i B-25. Publikace popisuje verze, dodávky a nasazení tohoto stroje, Tupolev SB Sovětský dvoumotorový bombardér Tupolev SB sehrál během občanské války ve Španělsku v řadách republikánského letectva nezastupitelnou roli Paleta úkolů, kterou SB na Iberském poloostrovu plnily, byla skutečně široká: taktické nálety proti pozemním cílům v zápolí fronty, bombardovací útoky proti povstalci kontrolovaným aglomeracím, nálety proti nepřátelským lodím, průzkumné akce, námořní hlídkové lety a v několika případech dokonce defenzivní stíhací aktivity při obraně středomořských přístavů. Elegantní dvoumotorové jednoplošníky byly totiž díky vysoké rychlosti téměř imunní na protiakce o generaci starších dvouplošných stíhaček Heinkel He 51 a Fiat CR.32 S příchodem německých jednoplošných Messerschmittů Bf 109 sice SB přišly o podstatnou část své nestíhatelnosti, nicméně denních bombardovacích akcí se zúčastňovaly až do pro republikány tragického závěru občanské války.

Nový letoun později známý jako Il-4, který jako první sovětský letoun bombardoval Berlín, začal vznikat v závodě č. 39, a sice podle výkresů, přichystaných pro BB-2. Koncem března 1936 byl prototyp s motory Gnome-Rhône 14Kdrs (bez dodatečných nádrží a výzbroje) hotov a připraven k prvnímu vzletu z Frunzeho ústředního letiště. Nadějný stroj měl být představen během prvomájové přehlídky a v rámci nácviku na ni Kokkinaki provedl s letounem nad Frunzeho letištěm nejprve jeden přemet a poté další dva. Prvního května stál Iljušin na tribuně na Rudém náměstí a sledoval, jak nad ním přelétává jeho výtvor. Ještě než CKB-26 přistál, obdržel pokyn připravit jej k předvedení nejvyšším vládním činitelům. K večeru se na továrním letišti objevila kolona černých limuzín, z nichž jedna přivezla i samotného Stalina. Sovětský vůdce si vyslechl detaily o vývoji a vlastnostech nového bombardéru, načež požádal o letovou ukázku s prvky vyšší pilotáže. Kokkinaki jeho přání stoprocentně splnil – předvedl efektní sérii zatáček s velkým náklonem, svíček a spirál a vše zakončil třemi přemety. Na Stalina učinila ukázka evidentně dojem, protože nařídil uspíšit zkoušky tak, aby do konce léta mohl letoun vstoupit do sériové výroby. Publikace popisuje vývoj a nasazení bombardéru, Iljušin Il-4 ve 2. světové válce.

Americký Douglas A-20, v Rusku známý pod britským označením Boston, byl nejpočetnější v zahraničí vyrobený bombardér používaný sovětským letectvem. Během druhé světové války jich v něm sloužilo víc než v USAAF – v rámci Zákona o půjčce a pronájmu bylo do Sovětského svazu dodáno okolo 3000 strojů tohoto typu, které vzlétaly proti pozemním i námořním cílům. Bostony byly nasazovány coby lehké bombardéry, torpédové, těžké stíhací a rychlé dopravní letouny. Ve výzbroji je měla i letectva jiných států, avšak žádné je nepoužívalo v takovém měřítku jako Sovětský svaz. Zde zůstaly v provozu ještě řadu let po válce, a to jak u armádního a námořního, tak civilního letectva.