František Koukolík

„Člověk - zvíře politické“ je Aristotelův výrok. Nemohl mít ponětí o tom, že se za třiadvacet století budou lidé dívat jiným lidem do hlavy, co se jim tam v průběhu politického rozhodování děje, ani o tom, proč se to děje. Proč jsou lidé političtí živočiši? Co je národní charakter, existuje vůbec? Je člověk ekonomicky racionální bytost nebo spíše bytost sociální? Co odlišuje levičáky od pravičáků? Co se nám děje v hlavě, rozhodujeme-li se v průběhu volebního cirkusu? Proč někteří lidé tolik touží po moci a jiní se tak důsledně rozhodují proti svým nejlepším zájmům, že to dělá dojem černého humoru? Proč je nutné mít v průběhu jednání a rozhodování lidských skupin vždy hůl v ruce? Co se děje v hlavě lidí, kteří závidí, nenávidí, jsou přátelští, rozhodují se ekonomicky? Co dělá s lidmi bída a jak je to s lidským štěstím? Tato kniha shrnuje posledních patnáct let nejmodernějšího výzkumu otázek, jimiž se do této doby věnovali psychologové, politologové, ekonomové a filosofové. Jejich úvahy se totiž díky pokroku vyšetřování činnosti mozku začínají měnit na vědecky ověřitelná fakta.

Vybrané eseje ze stejnojmenného pořadu České televize Jádro. Podkladem jsou současné vědecké práce ze špičkových pramenů.

Již čtvrté vydání čtenářsky úspěšné knihy z pera oblíbeného vědeckého esejisty MUDr. Františka Koukolíka pojednává o vztahu mozku a chování, který je jedním z klíčových směrů jak základního, tak užitého výzkumu. Kniha vychází u příležitosti 20. výročí od svého prvního vydání.

Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Jedenadvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír - stačí uvážit jen jazyk - a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej Altruismus. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snazší. A platí dnes aktuální názor, že pokud národ a jeho stát nebudou kontrolovat imigraci, pak se národ v průběhu jedné až dvou generací ohrožuje poškozením identity a riskuje státnost?

Od chvíle předání prvního vydání Sociálního mozku do tisku (Karolinum 2006) ubíhá desátý rok. Počet vědeckých prací zabývajících se sociální neurovědou a uveřejněných v průběhu této doby jen v těch časopisech, které lze považovat za nejkvalitnější, mimořádně vzrostl. Řada poznatků starých pouze několik let je zejména díky novým technologiím a velkému počtu vyšetřovaných lidí nepřesná nebo překonaná. Rozsáhlé soubory studií na stejné téma umožňují vytvářet databáze a výsledky metaanalyzovat. Poznatky jsou spolehlivější, nicméně v trvalém vývoji. Současné vydání je proto zásadně přepracované. Podobně jako vydání předchozí se zabývá evolucí sociálního mozku, empatií, mentalizací, poznáváním tváří, jazykem a rozhodováním. Cíleněji se soustřeďuje na lidské skupiny a na patologii sociálního mozku na příkladech onemocnění a poruch z okruhu autismu, demencí, deprese, psychopatie a schizofrenie. Nová kapitola je věnována neuronálním sítím velkého rozsahu – konektomům sociálního mozku. Každou kapitolu uzavírá stručný souhrn, užitá literatura není a ani nemůže být vyčerpávající. Koncepce současného vydání neumožnila věnovat se morálnímu, náboženskému a estetickému rozhodování. Kniha je náročná. Je určena všem zájemcům o neurovědecké aspekty sociálního poznávání, prožívání a chování: lékařům, psychologům, právníkům, sociálním pracovníkům, případně i filosofům.

Druhé vydání zahrnuje deset esejí o vývoji lidského mozku před narozením, v kojeneckém, batolecím, předškolním a školním věku včetně dospívání. Snažil jsem se v nich uchovat čtyři základní směry poznání z vydání prvního: hluboké zakořenění duševních funkcí našeho druhu v evoluční minulosti sahající do hloubky desítek milionů let; skutečnost, že děti ještě před narozením a počínaje prvními okamžiky po něm „vědí“, aniž by si to uvědomovaly a byly s to přímo sdělit, podstatně víc, než si donedávna uměl kdokoli představit; vývoj niterného života vlivem zevního prostředí, zejména vztahem nejmenších dětí a maminek, jemuž se říká vazba;skupinu objevů dokazujících vzájemný vztah empatie, mentalizace a sebeuvědomování, kořenů lidství. Nové poznatky jsem se pokusil sloučit se staršími, překonané vyřadit. Všechny kapitoly jsou informačně prohloubené, zvláštní prostor je věnován inteligenci, vývoji jáství a vývoji vztahu mezi jedincem a skupinou.

Úspěšná kniha MUDr. Františka Koukolíka Mocenská posedlost se vrací na knižní trh v novém vydání, od základu přepracovaná a doplněná bohatou věcnou dokumentací. Fenomén moci od prvního vydání knihy (Karolinum 2011) zdá se posílil a více prorostl mnoha, prakticky všemi oblastmi života populace na planetě Zemi. Nové zpracování problému se opírá o čísla statistik, o interpretaci každodenních událostí ve světě, o výsledky anket a psychologických experimentů, nepomíjí ani autorovu doménu neurovědu jako zdroj poznání nejniternějších lidských podnětů i úchylek. Metodou pohledu je ovšem vždy kritický rozum. Skrze něj a v širokých souvislostech podává autor obraz světa, který je stále více varující.

Nová kniha Františka Koukolíka vznikla jako záměr předat vlastní životní zkušenost svým vnoučatům. Autor se v ní pokusil zachytit, čím se zabývá přes půl století. Seskupil tu svá tradiční témata, zformuloval je však stručně a seřadil pro přehlednost podle abecedy. Knihu koncipoval jako mapu cesty za pochopením lidské nátury. Je plná faktů a souvislostí. V úvodní části poznamenává: Zeptáte-li se mne, o čem knížka je, odpovím: o svobodě. Není to vždy veselé čtení, ale protože lidé vždy poslouchají raději to, co je příjemné a co chtějí slyšet, autor se snaží být věcný, dobře ví, že většina událostí v dějinách prostě příjemná není. Současné velmocenské špičky umějí téměř kohokoli přimět, aby něco udělal proti své vůli. Moc je sladká a dav se nechá snadno zmanipulovat. Byli a jsou lidé, pro něž je závislost na moci silnější, než je závislost na jakémkoli druhu drogy. Výsledkem může být kolaps civilizace. Už se zase schyluje k novým válkám. I v Evropě. Současná Evropa a její kultura jsou znovu ohroženy řízenou invazí náboženských i jiných fundamentalismů. Spolu s autorem nám nezbývá než věřit, že nepřestaneme racionálně uvažovat. Nestalo se to přece ani v těch dosud nejtemnějších staletích. Avšak vynález jaderných zbraní může věčné soupeření o zdroje ukončit i s existencí našeho druhu. Nyní před námi všemi na celé planetě stojí tři jednoduché, ale zásadní otázky: Přežijeme? Dokážeme být dobrými lidmi užívajícími zdravý a současně srdcem prostoupený rozum? Dokážeme být navíc sami sebou? Autor na tyto otázky odpovídá optimisticky: V první doufám. Druhému bych rád věřil. Třetí bych vám přál.

Neuropatolog MUDr. František Koukolík je již třicet let primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetí vědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností.

Když v roce 1996 vyšla kniha Vzpoura deprivantů, vyvolala zaslouženou pozornost. Šlo o první příspěvek českých autorů k tématu lidí s charakteristickým souborem odchylek citového a sociálního života, pro které je jediným smyslem bytí dosažení a udržení moci. Za uplynulé čtvrtstoletí se svět změnil v mnoha očekávaných i neočekávaných směrech tak rychle a převratně, jak tomu pravděpodobně celé dějiny nebylo. Sociálním úspěchem dnes chápeme vysoký podíl na moci a majetku získaný jakýmkoli způsobem. V populaci stále existuje vysoký podíl jedinců s jednotlivými psychopatickými znaky. Tito lidé bývají velmi přizpůsobiví a ve vhodném prostředí se z části z nich mohou stát sociálně úspěšní psychopati. Obvykle se sami nechovají násilně. Objevují se na vysokých příčkách hierarchií nejrůznějších organizací, hospodářských i politických. Sociálně úspěšní psychopati se v České republice vyskytují a jsou vysoce aktivní stejně jako v jiných zemích, o čemž svědčí bezpočet kauz minulých desetiletí. František Koukolík se k tomuto tématu po 25 letech vrátil a pokusil se shrnout vývoj poznání v uplynulé době. Kniha přináší skutečnosti, o kterých mnohdy nechceme ani slyšet. Probouzejí úzkost a neplyne z nich příliš naděje. Jsme manipulovatelní, rádi slyšíme a vidíme jen to, co si přejeme slyšet a vidět. Citová paměť je nepřenosná a tak se staré hrůzy vracejí a zrůdní političtí šašci se rodí generaci za generací znovu Kniha je určena všem lidem, kterým není lhostejný osud náš i dalších generací.

Kniha Františka Koukolíka je určena tentokrát širšímu okruhu čtenářů. Tak to naznačuje i její pro přísnou vědu netradiční, trochu symbolický název. Je souborem padesáti drobných zamyšlení inspirovaných statěmi a články z významných světových časopiseckých zdrojů. Přístupnou formou zprostředkovává i obtížnější poznatky o lidském mozku, o vztahu mozku a mysli, vědomí a sebeuvědomění, a také zjištění vypovídající o nikoli snadno a přesně oddělitelné hranici mezi člověkem a jinými živými tvory, mezi člověkem a neuronálním objemem i těch nejnižších živočichů. Zasazuje člověka do celku evoluce přírody a evoluce kosmu.

Nová kniha Františka Koukolíka Bulšit je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nenápadné součásti naší kultury, o žvanění. Žvanění je staré jako lidstvo samo, nicméně jeho současný dosah je díky internetu a sociálním sítím globální a nesrovnatelně vyšší. Žvanění je dnes natolik rozšířené, že se stalo běžnou sociální aktivitou. Žvanění není lhaní, o to hůře se poznává. Je to rakovina naší komunikace a lidé, kteří se nás ve jménu moci snaží za jakoukoli cenu ovlivnit, ovládají techniku žvanění skvěle. Za pomoci bulšitu, zmrzačené podoby jazyka, podřezávají větev, na níž sedíme. Žvanilové se nás snaží přesvědčit projevy, ohromit reklamou, propagandou, utáhnout pseudovědou a příliš se nezabývají skutečností. Žvanil přehání, vtipkuje, rád se zdobí citáty. Je okázalý, nabízí fanatismus, pověrčivost a prázdnotu. Žvanilové jsou nejsilnější, jakmile je téma, o kterém mluví, širší a hlubší než jejich znalost věci. Žvanilové mívají rysy narcisismu a psychopatie, bývají nečestní, rádi se chlubí a nepřijímají žádnou odpovědnost za svá sdělení. Kniha nabízí základní informace k pochopení bulšitu, abychom jej dokázali odhalit a najít před ním obranu.

Soubor padesáti esejů s podtitulem Lidé v roce 2022 nápadem a strukturou volně navazuje na předešlou knížku Chlap kousl psa (2021). Společným tématem je mapovat mozaiky lidské nátury, jak ji skládají špičkové vědecké časopisy. Eseje i tentokrát vycházejí z aktuálních poznatků a trendů soudobé vědy, především kognitivních neurověd, se širokým záběrem do dalších oborů od psychologie přes sociologii a kulturní antropologii až po neuroekonomii či neurogenetiku. Citované zdroje jsou vysoce kvalitní, autor rozvíjí nastolené otázky mnohdy překvapivým směrem. Znovu tak potvrzuje svou pověst popularizátora vědy par excellence.

Nová kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena. Co jsou drby, začínají v plném rozsahu chápat děti ve věkovém rozmezí osm až dvanáct let. Ženy a muži drbou stejně často, odlišné jsou však náměty jejich sdělení. V textu knihy se dozvíme, jak drby vznikají, jaký mají vztah k našim emocím, jak a kdy začínají drbat děti, jaké jsou rozdíly v ženském a mužském drbání, jaké drby žijí v organizacích, jak drbou vědci a jak se do drbání zapojují sociální sítě, mezi jejichž temné stránky patří šíření záporných, stigmatizujících a nepravdivých drbů. Závěr knihy patří celebritám, které z drbů žijí stejně jako média, která tyto celebrity vyrábějí i ničí. Obrana neexistuje. Jen jedna prastará moudrost: Mlčeti zlato. OBSAH: Předmluva * 1. Definice (Definice drbů * Trojice zpravodajposluchačcíl * Naučení vezíra Ptahhotepa * Naučení Aniho * Bible. Starý zákon. Kniha přísloví * Záporné, neutrální a kladné drby * Vyprávění o čarodějnicích * Empirické studie a experimenty * Reputace * Drby i reputace jsou provázány se sociálním prostředím * Dějiny drbů) * 2. Emoce a poznávání (Osobní drby zaměřují pozornost, poskytují slast a lépe se pamatují * Drby ovlivňují zrakové hodnocení tváří lidí, které neznáme * Na základě nejednoznačných informací a bez ohledu na důvěryhodnost zdroje dokážeme jednoznačně soudit * Jáství neboli self má dva základní sociální rozměry * Agency i communion mají dvě fazety * Sociální a osobní Já * Sarkasmy * Když jsem cílem Já * Drby nectné a ctné * Mlčeti zlato) * 3. Děti a dospívající (Malé děti * Plné chápání * Dospívání * Co bys udělal?) * 4. Ženy a muži (Soutěž o muže * Závist * Atraktivita) * 5. Organizace (Vysoké ovlivnění emočním a sociálním obsahem * Drby mezi učiteli ve školách * Motivace lidí tvořících a šířících drby * Bumerang * Negativní drby, zamlčování znalostí vzájemné uznávání kvalit a důvěra * Drby, závist, pracovní cynismus * Negativní drby a ztráta tváře * Drby a spolupráce ve skupinách * Drby ovlivňují ulejváctví * Drby důvěrné * Drby týkající se práce výkon zvyšují i snižují, lidem je hůř v obou případech * Drby a morálka * Drby mezi vědci) * 6. Sociální sítě * 7. Celebrity (Kulturní fast food) * Autor * Rejstřík

Nová kniha Františka Koukolíka Bulšit je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nenápadné součásti naší kultury, o žvanění. Žvanění je staré jako lidstvo samo, nicméně jeho současný dosah je díky internetu a sociálním sítím globální a nesrovnatelně vyšší. Žvanění je dnes natolik rozšířené, že se stalo běžnou sociální aktivitou. Žvanění není lhaní, o to hůře se poznává. Je to rakovina naší komunikace a lidé, kteří se nás ve jménu moci snaží za jakoukoli cenu ovlivnit, ovládají techniku žvanění skvěle. Za pomoci bulšitu, zmrzačené podoby jazyka, podřezávají větev, na níž sedíme. Žvanilové se nás snaží přesvědčit projevy, ohromit reklamou, propagandou, utáhnout pseudovědou a příliš se nezabývají skutečností. Žvanil přehání, vtipkuje, rád se zdobí citáty. Je okázalý, nabízí fanatismus, pověrčivost a prázdnotu. Žvanilové jsou nejsilnější, jakmile je téma, o kterém mluví, širší a hlubší než jejich znalost věci. Žvanilové mívají rysy narcisismu a psychopatie, bývají nečestní, rádi se chlubí a nepřijímají žádnou odpovědnost za svá sdělení. Kniha nabízí základní informace k pochopení bulšitu, abychom jej dokázali odhalit a najít před ním obranu. Knihu načetl Jan Vondráček a předmluvu namluvil František Koukolík. OBSAH: 1. Předmluva * 2. Bulšit neboli žvanění! * 3. Organizace * 4. Média * 5. Politika * 6. Věda * 7. Obrana Interpret: Jan Vondráček Dľžka trvania: 2 hodiny 45 minut

Nová kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena. Co jsou drby, začínají v plném rozsahu chápat děti ve věkovém rozmezí osm až dvanáct let. Ženy a muži drbou stejně často, odlišné jsou však náměty jejich sdělení. V textu knihy se dozvíme, jak drby vznikají, jaký mají vztah k našim emocím, jak a kdy začínají drbat děti, jaké jsou rozdíly v ženském a mužském drbání, jaké drby žijí v organizacích, jak drbou vědci a jak se do drbání zapojují sociální sítě, mezi jejichž temné stránky patří šíření záporných, stigmatizujících a nepravdivých drbů. Závěr knihy patří celebritám, které z drbů žijí stejně jako média, která tyto celebrity vyrábějí i ničí. Obrana neexistuje. Jen jedna prastará moudrost: Mlčeti zlato. Knihu načetl Jan Vondráček a předmluvu namluvil František Koukolík. OBSAH: 1. Předmluva * 2. Definice * 3. Emoce a poznávání * 4. Děti a dospívající * 5. Ženy a muži * 6. Organizace * 7. Sociální sítě * 8. Celebrity Interpret: Jan Vondráček Dľžka trvania: 1 hodina 59 minut