Peter Kováč

Historik umění Peter Kováč napsal tuto čtivou a zajímavou publikaci o katedrále v Chartres i celou sérii pěti zasvěcených knih o 13. století jako poctu tvůrcům, z nichž mnozí zůstali bezejmenní, a přesto dokázali vytvořit umělecká a architektonická d íla, která nás dodnes ohromují. Kniha obsahuje unikátní soubor fotografií, které byly většinou pořízeny po nedávném restaurovaní soch a vitrají, dále jedinečnou antologii textů středověkých teologů 13. století o architektuře, malířství a sochařství a jako doplněk v ní naleznete studie tří světově proslulých znalců katedrály v Chartres Ôö Henryho Adamse, Johna Jamese a André Chédevilla.

Giovanni Pisano, jeden ze stavitelů katedrály v Sieně, sehrál v umění 13. a 14. století podobnou roli, jakou měl za renesance Michelangelo nebo v baroku Bernini. Dobové zprávy nám umělce představují jako génia, který byl zcela zabrán do svého díla, neohlížel se na konvence a s lhostejností vnímal pojmy, jako jsou disciplína nebo pořádek. Ačkoli pracoval i ve službách císaře Jindřicha VII., otce Jana Lucemburského a děda Karla IV., dosud o něm česky nevyšla žádná monografie. Hlavní esej historika umění Petera Kováče, který kombinuje umělecko-historický pohled s literaturou faktu, doplňují články renomovaných odborníků z Německa, Itálie, Spojených států, Velké Británie a z Česka, které se kromě jiného týkají Pisanových současníků Arnolfa di Cambio, prvního stavitele katedrály ve Florencii, a slavného malíře Duccia, který se podílel na výzdobě katedrály v Sieně. Kniha nabízí i do češtiny poprvé přeložené dějiny umění sepsané renesančním sochařem Lorenzem Ghibertim.

Reprezentativní monografie Jana Baucha. Rozsahem jedinečná kniha obsahuje na 400 stránkách 300 vysoce kvalitních reprodukcí doplněných texty od PhDr. R. Michalové a PhDr. P. Kováče. Jedná se o nejrozsáhlejší monografii, která byla tomuto významnému malíři dosud věnována a některá díla se zde dočkala vůbec první publikace. Vysoce kvalitní zpracování knihy z ní činí nejen krásnou ozdobu jakékoliv knihovny, ale také pěkný dárek, který potěší každého milovníka umění.

Fridrich II. Je u nás známý díky Zlaté bule sicilské, málokdo však ví, že císař z rodu Štaufů plynně hovořil několika jazyky, že se vášnivě zajímal o architekturu, právo, medicínu i přírodní vědy, že inicioval založení sicilské básnické školy, která byla vzorem i pro Danta, a že v Neapoli otevřel historicky první státní univerzitu. Už historik Jacob Burckhardt Fridricha II. Považoval za praotce renesance, V Itálii a Střední Evropě vznikla z iniciativy císaře a jeho přátel pozoruhodná umělecká díla, která o dvě století předběhla snahu Donatella a Brunelleschiho o znovuoživení antické tradice. Za projekty, jako byla brána v Capui nebo hrad Castel del Monte, stála Fridrichova vize středověkého císařství jako pokračovatele slávy a moci starověkého Říma. Hlavní text doplňují speciální studie odborníků z Německa, Itálie a Polska, renomovaných znalců štaufského umění a kultury.

Čo je to písať? To nie sú len záblesky geniality, to dokonca najmenej! Je to škrabanie, vstávanie, líhanie, mrmlanie, stimulovanie telesnej vášne, ktorú potom treba upokojiť, aby sa na nejakej príslušnej teplote dalo pracovať, stála pohotovosť, istý typ gangsterstva proti svetu, triezvosť, podozrievavosť, extáza, ktorú treba niekedy umelo vybičovať... To všetko musí byť pre človeka, čo s tým žije, veľmi únavné. Aj mňa písanie vyčerpáva. Nudí ma ten spisovateľ, tá chorobná bytosť s jeho divokou a nekompromisnou vôľou a úmyslami. Čo by sa stalo, keby som sa s ním jedného dňa rozišiel? Poslal ho na dôchodok? A sám by som sa pustil do niečoho iného, začal by som žiť bez písania, s jednou ženou a bil sa so životom... Myslím si, že už to nie je nemožné. Nie je to však ani pravdepodobné.

Pravda je, že spisovateľ sa dokáže úplne a bezvýhradne vyjadriť iba v rodnom jazyku. Do emigrácie si ho berie ako dajakú tajnú zmluvu, ktorá je zmyslom jeho života, a preto ju musí do cudziny prepašovať v podšívke kabáta. Tam si ju za každú cenu a všetkými možnými spôsobmi chráni, lebo inak nedokáže písať, iba koktať. Pravda je aj to, že v cudzine si veľa spisovateľov nedokáže to magické vedomie, čo si so sebou priniesli, materinský jazyk, lebo v malom gete emigrácie sa jazyk mnohých spisovateľov prispôsobí jazyku geta... Podobne sa doma jazyk niektorých spisovateľov počas studenej vojny zmenil na argot. Sú však veľké vzory: Turgenev, Joyce, Ezra Pound, Lawrence, Thomas Mann a mnoho iných, ktorí si v cudzine mimo atmosféry materinského jazyka zachovali jazykové povedomie a vytvorili plnohodnotné dielo.

Pátý díl věnovaný katedrále v Remeši uzavírá knižní projekt Stavitelé katedrál, který představuje evropské umění a architekturu 13. století. Všech pět svazků má dohromady celkem 2730 stran a dva tisíce původních fotografií. Svými studiemi do souboru přispělo 34 renomovaných historiků umění z osmi zemí. Antologie dobových textů v jednotlivých dílech nabídly překlady důležitých středověkých dokumentů a traktátů, které tak poprvé máme možnost číst v českém jazyce. Obdobná knižní série je na domácím i zahraničním knižním trhu zcela unikátní.

Katedrála v Chartres nám nabízí nejautentičtější dojem o tom, jak v době vrcholného středověku vypadala a působila francouzská gotická katedrála. Jako zázrakem se jí vyhnuly všechny pohromy a války, takže dnes můžeme plně obdivovat její vznosnou architekturu i unikátně zachovalý soubor soch a sklomaleb. Sochaře Rodina a malíře Kupku, dva zakladatele moderního umění, fascinovala chartreská katedrála jako výraz neobyčejného uměleckého mistrovství a technického umu. Kdysi k ní směřovaly davy věřících kvůli relikviáři obsahujícímu šat, ve kterém Panna Marie porodila Krista, moderní poutníky sem láká slavný labyrint a jeho údajně magické působení. Kniha historika umění Petra Kováče obsahuje rozsáhlý soubor fotografií, které byly většinou pořízeny po nedávném restaurování architektury, soch i sklomaleb chartreské katedrály. Kováčův text kombinuje uměleckohistorický pohled s literaturou faktu a je soustředěn na široce pojatou kulturní historii středověku. Hlavní esej doplňují studie renomovaných odborníků z Austrálie, Francie, Německa, Polska, Švýcarska a USA. Součástí knihy je také obsáhlá antologie názorů středověkých teologů na gotickou architekturu a výtvarné umění.

Monogramista IP patří k nejvýznamnějším a zároveň nejzáhadnějším středoevropským umělcům 16. století. Pracoval v bavorském Pasově a svoje díla označoval písmeny IP. Začínal jako pozdně gotický umělec, ale výrazně ho ovlivnila italská renesance, stejně jako malíře Albrechta Dürera. K řezbářově identitě a okruhu jeho prací se dodnes nabízí mnohem více otázek, než máme odpovědí. S jistotou však víme, že svoje nejvýznamnější zakázky vytvořil pro zákazníky z Čech. Tato kniha je věnována především oltáři sv. Anny samotřetí, který se dnes nachází v Rožmberské kapli zámku v Českém Krumlově. Monogramista IP ho vytvořil v letech 1519-1523/1524 pro Zdeňka Lva z Rožmitálu, nejmocnějšího politika v Čechách za vlády jagellonských králů. V souvislostech jsou v knize představena i další česká díla Monogramisty IP, zejména jeho oltář sv. Jana Křtitele v kostele Panny Marie před Týnem nebo unikátní renesanční skříň na zámku v Jindřichově Hradci. Hlavní text Petra Kováče doplňují studie českých i německých historiků umění. Kniha nabízí soubor unikátních fotografií, připravených speciálně pro tuto publikaci, a obsáhlou dokumentaci. I když řezbářská díla Monogramisty IP patří mezi nejcennější poklady evropského umění mezi pozdní gotikou a renesancí, česky dosud žádná kniha o tomto umělci nevyšla. V publikaci jsou texty historiků a historiků umění Petera Kováče, Jaroslava Čechury, Jiřího Fajta, Jaromíra Homolky, Susanne Jaeger, Jana Müllera a Jutty Reisinger-Weber.