Martin Krummholz
autor
Zámek Troja
Nově vydávaná publikace věnovaná trojskému zámku popisuje stavební historii a okolnosti vzniku tohoto celoevropsky významného barokního komplexu. Architektura, mimořádně kvalitní výzdoba i společenské vazby budovatele Troji, hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka, jsou zde poprvé vsazeny do širšího kontextu středoevropského umění závěru 17. století. Bohatě ilustrovaný a názornými schématy vybavený titul je zároveň koncipován jako praktický průvodce objektem, vycházející vstříc potřebám jak běžných tak i odborněji zainteresovaných návštěvníků.
Sochař a architekt
Název publikace Sochař a architekt. Korespondence Františka Bílka s Josefem Fantou parafrázuje titul vydaný roku 1948, uveřejňující tehdy korespondenci Bílka s básníkem Juliem Zeyerem. Právě prostřednictvím Zeyera a Zdenky Braunerové se mladý Bílek seznámil též s architektem Josefem Fantou (1856–1954). Povaha jejich epizodického (a příznačně ambivalentního) přátelství a jeho význam pro Bílkovu tvorbu dosud nebyly předmětem badatelského zájmu. Jejich vzájemná korespondence obsahuje množství neznámých informací týkajících se především sochařova raného tvůrčího období a ozřejmuje okolnosti některých jeho důležitých zakázek. Komentovaná edice dopisů obou umělců je uvedena souborem několika vybraných, dosud rovněž nepublikovaných písemností přibližujících Bílkovy nesnadné začátky včetně jeho vlastního popisu pověstné osudové konfrontace s Josefem Václavem Myslbekem v září 1892. S cílem zpřístupnit Bílkovu pozoruhodnou osobnost a jeho dílo i zahraničním badatelům je celá publikace dvojjazyčná; do angličtiny tak byly přeloženy i transkribované dopisy. Edice dosud nepublikované vzájemné korespondence sochaře Františka Bílka (1872?1941) a architekta Josefa Fanty (1856?1954) obsahuje množství neznámých informací o Bílkově raném tvůrčím období a některých jeho důležitých zakázkách. Fanta sice patřil k blízkým přátelům Julia Zeyera, jeho vztah s Bílkem byl nicméně příznačně komplikovaný a kontroverzní. Komentovaná a kontextualizovaná edice dopisů obou umělců je doplněna úvodní studií a několika dalšími – zde nově publikovanými – písemnostmi ozřejmujícími nesnadné Bílkovy počátky včetně osudového střetu s Myslbekem v září 1892.
Texty: Martin Krummholz
Fotografie: Archiv architektury Národního technického muzea, Archiv GHMP, Archiv Národní galerie Praha, Josef Jindřich Šechtl, Literární archiv Památníku národního písemnictví, Státní okresní archiv Nymburk – Archiv města Poděbrady, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Tomáš Souček
Překlad do angličtiny: David Vichnar
Redakce českých textů: Eva Hrubá
Redakce anglických textů: Jeffrey A. Howe
Buquoyské Nové Hrady
Publikace Martina Krummholze nastiňuje problematiku buquoyského mecenátu druhé poloviny 18. a 19. století, jehož hlavními protagonisty byli Terezie Buquoyová-Paarová (1746–1818) a její prasynovec Jiří Jan Buquoy (1814–1882). Významná buquoyská fundace krajinného parku Tereziina údolí je analyzována a zasazena do širšího geografického i kulturně-sociálního rámce. V kontextu rezidenční sítě jsou pak přiblížena i další buquoyská sídla - kromě Nových Hradů především severočeský Červený Hrádek, pražský letohrádek v Bubenči a vídeňský palác. Buqouyské fundace a sběratelské či mecenášské aktivity získávají díky četným novým poznatkům a odkrytým souvislostem evropský rozměr. Kniha je bohatě ilustrována reprodukcemi předloh ze sbírek ÚDU AV ČR, NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích a SOA v Třeboni. Jedná se vesměs o dosud neznámý ikonografický a archivní materiálů. Titul je doprovodnou publikací výstavy Buquoyská krajina v Nových Hradech.
