Jan Kuklík

Učebnice dějin práva pro povinný předmět České a československé dějiny na Právnické fakultě UK.

Dějiny evropského práva jsou od dávných časů spojeny s vývojem kodifikací, tedy zákonů či zákoníků upravujících základní právní vztahy jednotlivých právních odvětví. Nejvýznamnějšími z nich, motivy, které k jejich vytvoření vedly, jejich strukturou a právními instrumenty, ale i společenským a politickým kontextem jejich vzniku se zabývá moderně pojatá monografie zkušených autorů, kteří se se stejnou jistotou pohybují na poli právním i historickém. Publikace slouží jako významný studijní materiál

Sborník příspěvků k diskuzi o dalším vývoji vysokoškolského vzdělávání právníků navazující na iniciativu Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Do sborníku přispěli jak učitelé práva, tak praktičtí právníci a též studenti práva z České republiky i ze zahraničí. Cílem zamýšlené reformy je reflektovat aktuální trendy právnického vzdělávání a reagovat na potřeby praxe.

Dějiny znárodňování majetku v celé historii Československa, tj. od pozemkové reformy a úvah o znárodnění průmyslu za první republiky, přes konfiskace v období protektorátu a později na základě tzv. Benešových dekretů, až po rozsáhlé zestátnění po Únoru 1948 a následující proces privatizace a restitucí v 90. letech. Kniha je výjimečná srovnáním se znárodňovacími procesy a diskusemi kolem nich v dalších zemích západní i východní Evropy. Obsahuje řadu dosud nezveřejněných informací z archivů.

Učebnice popisuje vývoj klíčových institutů common law a ústavní vývoj v anglickém a americkém právním prostředí. Výklad je doplněn rozsáhlým výběrem a překladem z původních anglicky psaných právních pramenů.

Patnáctý díl Velkých dějin zemí Koruny české je věnován krátkému, avšak klíčovému období let 1338-1945. Samostatný československý stát byl po pouhých dvaceti letech existence nejprve územně okleštěn, zbaven základních politických a ekonomických předpokladů nezávislé existence a v podobě druhé republiky přežil pouhého půl roku z milosti nacistického Německa. Po vyhlášení samostatného Slovenského státu na jaře 1939 se Čechy s Moravou ocitly pod německým protektorátem a navzdory některým atributům suverenity jim v poměrně krátké časové perspektivě hrozilo, že se stanou intergrální součástí Třetí říše. Český národ v existenčním ohrožení zaujal širokou škálu stanovisek od aktivní kolaborace s nacisty po ozbrojený odboj.

Fenomén politických procesů konce 40. a počátku 50. let v Československu představuje téma, které si tradičně spojujeme s etablováním a upevňováním komunistického režimu u nás. Jména jako Milada Horáková či Rudolf Slánský, kteří se stali nechtěnými ikonami monstrprocesů, jsou veřejnosti již dobře známá. Autoři této knihy se proto zaměřili na další, více, či méně známé osudy obětí komunistické justice, kterým dosud v odborné literatuře nebylo věnováno tolik pozornosti. Někteří z nich, jako Jiří Stříbrný či Fráňa Zemínová, patřili mezi všeobecně známé osobnosti své doby, aktivně angažované v politickém životě. Vedle nich však prošla náručí komunistické spravedlnosti také řada dnes de facto bezejmenných obětí. Tato kniha se snaží mimo jiné ukázat právě na takové kauzy a představit tragické osudy obyčejných lidí, intelektuálů, dělníků, rolníků, otců a matek dětí. Snad právě tato kniha přispěje k tomu, aby ani jejich jména neupadla v zapomnění.

Pokračování válečné řady projektu Dokumenty československé zahraniční politiky zahrnuje období od 1. ledna do 31. července 1943 a přináší 249 dokumentů, které dokumentují přelomovou fázi druhé světové války a rozvíjení aktivit československého zahraničního odboje. Zachycuje široké spektrum problémů zahraničně- i vnitropolitických, hospodářských či sociálních, které souvisely s jednáním se Spojenci o finančních, vojenských, hospodářských či politických otázkách. Zabývá se také pokračujícím procesem uznání československé exilové vlády a klíčovou otázkou návštěvy prezidenta Edvarda Beneše ve Spojených státech amerických (a také v Kanadě), která se uskutečnila v květnu-červnu 1943. Neméně klíčovou byla v tomto období (stejně jako v obdobích předchozích) otázka vývoje československo-polských vztahů, které dospěly ke kritickému bodu po odhalení hrobů zavražděných polských důstojníků v Katyňském lese a přerušení polsko-sovětských vztahů.

The legal system of the present-day Czech Republic would not be understood properly without sufficient knowledge of its historical roots and evolution. This book deals with the development of Czech law from its initial origins as a form of Slavic law to its current position, reflecting the influence of the legal systems of neighbouring countries and that of Roman law. The reader can see how a legal system originally based on custom developed into written and codified law. Czech law was fully dependent upon developments within the Luxemburg, Jagiellonian and, primarily, Habsburg monarchies, although some features remained autonomous. The 20th century is particularly important in the development of the Czech state and law of today, namely due to the establishment of an independent Czechoslovakia in 1918 and its split in 1992 giving rise to the independent identities of the Czech Republic and the Slovak Republic. It was a century encompassing periods of democratic as well as totalitarian regimes; political, ideological, economic and social changes stemming from such transformations were projected into, and reflected in, the system of Czechoslovak and Czech law. It can therefore serve as a “case study” for researchers interested in the transition of democratic legal systems into totalitarian regimes, and vice versa.

Ethnic minority issues played an important role in the history of Czechoslovakia, from 1918, during World War II and in the years immediately following it. Czechoslovakia became a model for solving ethnic and minority problems and legal regulations had always played a key role in the status of minorities. This book, which deals with issues concerning ethnic and language minorities in Czechoslovakia from a long-term perspective, is primarily intended for foreign readers. In recent years, ethnic minority issues are once again becoming relevant in Europe and thorough knowledge of earlier problems and solutions may facilitate further examination of the current problems.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.

Analytická monografie rozebírá zprávy britských diplomatů z Prahy roku 1945, které vynikaly obdivuhodnou schopností na základě analýzy shromážděných informací postihnout podstatu československých poválečných problémů. Zprávy si nejvíce všímaly československého státoprávního uspořádání a politického systému, vztahu Československa k SSSR, USA, Velké Británii a dalším státům, postavení německé menšiny, vojenských záležitostí, rekonstrukce či složitého propletence vzájemných ekonomických, finančních a obchodních vztahů mezi Velkou Británií a ČSR. Stranou však nezůstával ani život a problémy běžného občana, což představuje dosud nevyužitý pramen k poznání každodennosti v bezprostředně poválečném období. Publikace vyvrací, na základě dlouholetého detailního výzkumu autorů v mnoha různých fondech v britském národním archivu v Londýně, přetrvávající názory, že Velká Británie se o středoevropské dění příliš nezajímala či že mu nerozuměla. Britská diplomacie si byla dobře vědoma reality poválečné situace ve střední Evropě a svého postavení v rámci protihitlerovské koalice a rozhodně nelze říci, že by Československo jako sovětský satelit předem odepsala. ...Základní přínos publikace spatřuji již v samotné příležitosti nahlédnout vnějšíma očima stav české společnosti bezprostředně po válce, na prahu složitého období rekonstrukce a současně v první etapě politického zápasu, jenž o necelé tři roky později vyústil v osudové komunistické vítězství. Zároveň kniha jednoznačně vyvrací v domácím prostředí zakořeněné mýty o domněle odsouhlaseném, "jaltském" začlenění Československa do sovětské sféry vlivu, podle nichž Západu údajně nikterak nezáleželo na dalším československém osudu ani vnitropolitickém směřování. Tyto ukřivděné legendy jsou v publikaci vyvráceny doslova ad fontes, na základě interní britské dokumentace. Ta totiž naopak zaznamenává dlouhou sérii návrhů a konkrétních opatření, jak limitovat československou závislost na SSSR a napomoci představitelům demokratických stran čelit komunistické ofenzivě. Z recenzního posudku Víta Smetany

Kniha předního českého právního historika Jana Kuklíka pojednává o československo-britských majetkových a finančních jednáních od Mnichova až do 80. let. Všímá si zejména, jak byly politické vztahy mezi oběma státy ovlivňovány nevyřešenými problémy způsobenými pomnichovskou půjčkou, válečným úvěrem poskytnutým na činnost prozatímního státního zřízení a zejména československým znárodněním a dalšími majetkoprávními zásahy v letech 1945-1948. V závěrečné části kniha analyzuje souvislosti mezi uzavřením československo-britské náhradové dohody z roku 1982 a navrácením československého měnového zlata zadržovaného několik desetiletí Tripartitní komisí. Celá práce je založena na studiu původních pramenů v českých a britských archivech a řada skutečností je u nás publikována vůbec poprvé.

Kniha se zabývá návrhem na vydání národnostního statutu v Československu v roce 1938, který byl pokusem řešit složitou situaci, do které se československý stát koncem třicátých let dostal. Národnostní statut měl být významnou reformou menšinové politiky a měl se týkat nejen německé menšiny, ale i všech ostatních menšin a jejich právního postavení. Dotýkal se nejen jazykového práva, ale i otázek školství, státní správy, sociálního zabezpečení či trestní ochrany menšin. Hlavním účelem připravovaného právního předpisu mělo být uvolnění mezinárodního tlaku na Československo v souvislosti s Hitlerovou politikou po anšlusu Rakouska, která otevřeně využívala požadavky sudetských Němců jako součást snah k prosazení územních a politických požadavků, vedoucích až k Mnichovu a poté i k druhé světové válce. Kniha analyzuje jak přípravu statutu, vnitropolitická jednání a jednání s SdP, tak zejména mezinárodněpolitickou rovinu, která předurčila neúspěch tohoto ambiciózního návrhu na řešení menšinových otázek. Součástí knihy je i edice textu národnostního statutu, který je tak poprvé v ucelené podobě k dispozici zájemcům o moderní československé dějiny.

Kniha předního českého právního historika Jana Kuklíka pojednává o československo-britských majetkových a finančních jednáních od Mnichova až do 80. let. Všímá si zejména, jak byly politické vztahy mezi oběma státy ovlivňovány nevyřešenými problémy způsob

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992. Pojednání o první československé ústavě je čtenářům předkládáno ve třech svazcích.