Antoine Marés

Druhý český prezident Edvard Beneš je českou společností počátku 21. století nazírán rozporuplně. Na jedné straně je vnímám jako pokračovatel představ T. G. Masaryka, jeho politiky československého státu jako středu Evropy mezi Východem a Západem, na druhé straně však v posledních letech převažuje jeho negativní hodnocení za jeho kontroverzní kroky spojené s Mnichovem roku 1938, s postoji za druhé světové války, především v jeho otevření cesty pro nerovnou spolupráci se SSSR, jež ve svým důsledcích vedla k omezení demokracie, a v neposlední řadě s Benešovým přístupem k řešení únorové krize roku 1948. V českém povědomí tak Edvard Beneš vystupuje jako evropský politik, jenž svými postoji otvíral ČSR nové politické obzory. Spolu s tím se ale stále více objevují názory, že v klíčových okamžicích zklamal a že jeho činy vedly k erozi demokracie v letech 1938–1948. Všechny tyto otázky na pozadí evropské i domácí politiky zkoumá přední francouzský bohemista Antoine Mares. Ve své knize zvolil příkladný biografický přístup, jenž odhaluje Edvarda Beneše nejen jako praktického politika, ale i jako sociologicky uvažujícího teoretika. Předností Maresovy knihy je odstup, který jako francouzský historik vůči československému prezidentovi uplatňuje, nadhled nad nacionálně pojímanými problémy. Kontroverze soudobé české historiografie jsou mu cizí. Na místo schémat nabízí svébytný pohled, ukotvený v dobových pramenech, jenž mu ve svém důsledku umožnil sepsat vskutku originální biografii druhého československého prezidenta.

Projekt Naše Francie, který zahrnuje vydání výpravné vědecké kolektivní monografie, velkou sezónní výstavu v pražském letohrádku Hvězda a doprovodné programy, je pořádán u příležitosti vzniku Československé republiky v roce 1918, během něhož hrála Francie nezastupitelnou roli. Kniha představuje české ilustrátory a překladatele francouzské poezie v celém jejím rozsahu a je vztažena ke sbírkám Památníku národního písemnictví, a to průřezově k fondům literárního archivu, knihovny a uměleckých sbírek. V úvodním textu se profesor pařížské Sorbonny Antoine Mares věnuje česko-francouzským vztahům, především z historického, politického a kulturního hlediska. Dále publikaci tvoří čtyři hlavní textové oddíly. První oddíl přináší obecnější studie na téma francouzské a české poezie (Pierre Brunel, Xavier Galmiche, Antoine Mares, Jovanka Šotolová), druhý oddíl se soustřeďuje na problematiku překladu (Jiří Pelán, Aleš Pohorský, Zuzana Raková, Eva Voldřichová-Beránková, Záviš Šuman a Cathérine Ébert-Zeminová), třetí se zabývá ilustracemi knižních vydání (Lenka Bydžovská, Anna Pravdová, Bertrand Schmitt, Jan Rous, Mariana Šindelková a Vlasta Dufková, Markéta Theinhardt) a textovou část uzavírá svědectví překladatelů (Václav Jamek, Jiří Pelán, Miroslav Topinka). Nechybí ani medailony překladatelů a ilustrátorů a bibliografický soupis knižní produkce. Kniha má bohatý obrazový doprovod, který prolíná celou publikací a pojednává toto fascinující téma komplexněji než výstava.