Joachim Meyer

Joachim Meyer byl svobodný šermíř ze Štrasburku, který v roce 1570 vydal rozsáhlé dílo pojednávající o rytířském umění šermu. Výborné didaktické a metodické pokyny činí tuto učebnici výjimečnou i dnes a nabízí laskavému čtenáři možnost nejen teoretického, ale i praktického vhledu do šermířského řemesla druhé poloviny 16. století. Jako základ všech zbraní uvádí autor učebnice šerm dlouhým mečem, ale zbraní nejvíce rozšířenou a užívanou v jeho době byl, jak sám J. Meyer uvádí, tesák. Tato druhá část překladu Meyerova díla, ŠERM TESÁKEM, navazuje na již vydaný překlad ŠERM MEČEM. Unikátnost Meyerova textu spočívá v detailním a přesném popisu jednotlivých pohybů včetně jejich časování, precizního popisu principů a uvádí desítky modelových příkladů, na kterých si cvičenec může umění šermu tesákem osvojit. Učebnice je doplněna bohatou obrázkovou galerií cennou zejména pro zájemce o praktickou rekonstrukci. S českým překladem uveřejňujeme souběžně faksimile německého originálu.

Třetí část překladu zlomové knihy Joachima Meyera (asi 1537–1571), vydané několikrát tiskem, známé díky citacím v pozdější literatuře a dostupné v reprintech, jsme logicky nazvali Šerm rapírem. Joachim Meyer byl německý šermířský mistr. Jeho dílo Gründtliche Beschreibung der Kunst des Fechtens představuje komplexní učebnice šermu širokou škálou zbraní. Ovlivnilo mnoho Meyerových následovníků (a popravdě řečeno ovlivňuje je dodnes.). Meyerův rapír je zbraň nejen bodná, ale i sečná, jak už je patrno z vyobrazení, na nichž vidíme zbraň s košem tvořeným dlouhou rovnou záštitou, postranními prstenci a záštitným lučíkem kryjícím pěst, jež má proti „klasickému” bodnému rapíru především širší, pádnější čepel. Meyerův systém šermu je v důsledku toho tudíž jakýmsi spojením technik šermu tradičními německými zbraněmi doplněný systémem šermu, jaký popsal Meyerův italský současník di Grassi. Zbraň je očividně způsobilá nejenom k přátelskému šermu v sále, ale také k opravdovému boji. Meyer také logicky popisuje použití rapíru v kombinaci s dýkou. Na závěr své třetí knihy se stručně zmiňuje o boji neozbrojeného člověka proti rapíru, o užití rapíru v kombinaci s pláštěm a rapíru proti dřevcové zbrani. „Meyerův” rapír je tudíž jednou ze zbraní, jež autor pokládá za ideálně vhodnou k sebeobraně. Pro nás je potom jeho metodika ovládání této zbraně dalším cenným přínosem do mozaiky evropských bojových umění. Překlad vydáváme souběžně s německým textem, aby čtenář měl možnost oba texty srovnat a neměl při eventuálním nácviku šermu problémy s porozuměním archaické němčině.

K nejpopulárnějším učebnicím šermu, a to i mezi šermíři, kteří jinak ke znalcům odborné literatury nepatří, lze rozhodně počítat dílo Joachima Meyera, vydané několikrát tiskem, známé díky citacím v pozdější literatuře a dostupné v reprintech. Joachim Meyer (asi 15371571) byl německý šermířský mistr. Za svého života vyprodukoval nejméně tři šermířské učebnice. Jako mnozí před ním vycházel z tradice mistra Liechtenauera, ale na svých cestách se seznámil i s jinými školami, například se školou ita lskou. Jedná se o komplexní učebnice šermu širokou škálou zbraní. Ovlivnily mnoho Meyerových následovníků (a popravdě řečeno ovlivňuje je dodnes.). Meyer je dnes považován za nejproslulejšího z raných německých spisovatelů o šermu (Jacopo Gelli). J eho dílo tvoří tři knihy, obsahující celkem pět částí podle typů zbraní: dlouhý meč, tesák, rapír, dýka, zápas, halapartna a píka. Pro každou zbraň určuje Meyer principy použití a vytváří slovník technik a potom popisuje metody útoků a jejich kombina cí v boji. Názorné dřevořezy pomáhají pochopit popsané techniky. Jedná se vlastně o jedny z prvních učebnic šermu jako svého druhu sportovní disciplíny. Stejně jako předchůdci staví Meyer na nejčestnější místo dlouhý meč (který nazývá prostě Schwerdt ) a považuje jej za nejobratnější a nejmužnější ze všech zbraní.A právě tuto část Meyerova díla včetně původních ilustrací přinášíme poprvé v českém překladu, společně s německým textem, aby čtenář měl možnost oba texty srovnat a neměl při eventuál ním nácviku problémy s porozuměním archaické němčině. Díky dobovým ilustracím je tento reprint ovšem hodnotný nejenom jako učebnice šermu, ale i jako doklad renesanční knižní a grafické tvorby.