Tomáš Míka

Und je prostor, kde se na jednom kilometru čtverečním nachází vězení pro těžké zločince, dům pro tvůrčí pobyt umělců, univerzita a hřbitov. To vše naleznete i ve stejnojmenné knize Tomáše Míky. Povídka Und, podle které se jmenuje celá kniha, hovoří o zvláštním prostoru, kde se zločin setkává s uměním. Zločin se s uměním významně prolíná ještě v jedné z povídek sbírky, v těch ostatních autor motivicky pracuje se zločinem, bizarní automobilovou nehodou, dementní stařenou a obsedantními psychopaty. Zkrátka příjemné počtení pro čtenáře, kterého nic nepřekvapí.

Po básnické prvotině Nucený výsek (2003) a prozaickém debutu Und (2005) vychází sbírka širokoúhlých, narativních básní, v nichž Rychlý člověk v návalu siderodromofilie zpytuje svůj pocit domova ve vlaku do Říma. Rozum a cit zde dávají v rytmu kankánu na okamžik zahlédnout pod zřasenou sukní jindy tolik skrývanou pošetilost a cynismus. Knihu doplňuje CD se zvukovými nahrávkami básní čtených autorem za doprovodu skupiny Siderodrom. Ilustrované vydání s využitím obrazů Michala Singera.

Třicet let se potuloval Amerikou, vesměs jejím podsvětím, z toho patnáct let strávil ve vězení. Život muže, který pod jménem Jack Black (1871–1932), patrně jde o pseudonym, napsal ve dvacátých letech minulého století knihu Nemáte šanci (You Can’t Win), je obestřen tajemstvím. Literatura uvádí, že jde o autobiografii tuláka, narkomana a kriminálníka, který zaznamenal svůj věčný zápas s mocí, ale hlavně se sebou samým. Kriminálnické a narkomanské historky, v nichž dopodrobna rozepisuje loupeže a přepadení či vlastní závislost na opiu, nejsou smyšlené, mají punc autenticity, ale i marnosti. Black dobře věděl, o čem píše, svými příběhy vyslal vzkaz lidem do podsvětí, v boji s mocí nemůžete vyhrát, nemáte šanci. Jako starý kriminálník se zamýšlí nad motivy páchání trestné činnosti, rozebírá své zkušenosti se zatýkáním, výslechy a pobyty ve věznicích, odhaluje tehdejší soudní praxi, ale i sociální vazby zločinců. Zabývá se rovněž psychologií závislostí, ať už jde o alkoholismus, drogy, hazard či prostituci. S humorným nadhledem zkoumá taková témata, jako jsou bezstarostnost, pokrytectví, sebekázeň, motivace, pýcha, pohrdání či svědomí. Kniha Nemáte šanci se stala v roce svého prvního vydání (1926) kulturní událostí a bestsellerem, později ovlivnila celou generaci beatniků, zejména Williama S. Burroughse, který také k jednomu vydání napsal obsáhlou předmluvu, z níž je v tomto překladu přejata jen část. Blackův text je vlastně i jakýmsi historickým dokumentem, z něhož lze dovozovat, kam až sahá a na co navazuje moderní nonkonformní kultura, k jejímž základům rozhodně jeho dílo patří. Jack Black z tohoto světa odešel dobrovolně, skočil do řeky se závažím na nohou. Tvrdil údajně, že když už je život příliš ponurý, měl by být člověk „připraven jít k řece“.

I pro záhadné vraždy platí určitá pravidla – týkají se oběti, podezřelých i detektiva. Profesor matematiky Grant McAllister je před třiceti lety všechna rozpracoval a pak vydal sedm dokonalých detektivek. Později se stáhl do ústraní a teď tráví svoje dny v klidu odlehlého ostrova ve Středozemním moři… dokud na jeho dveře nezaklepe Julia Hartová, bystrá a ambiciózní redaktorka. Chce znovu vydat jeho knihu, a tak se oba musejí k těm starým příběhům vrátit: autor, který skrývá svou minulost, a redaktorka, která se ji snaží odkrýt. V příbězích se však objevují nesrovnalosti, a Julia začíná tušit, že nejde o náhodné chyby. Rozhodně to mohou být stopy a Julia se rozhodne, že celou záhadu vyřeší…

Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání, jak by se na debutanta zdálo. Opravdovost a osamocení… jsou vedle zvolněného verše zajímavým hlasem v současné poezii. Za zmínku jistě stojí i jistá modelovost prostředí, v němž se Míkův poetický svět odehrává, i bolestnost vlastní bezmoci, která není s to v tomto světě učinit vzpouru proti konvenčnosti, erotické vyprázdněnosti vztahů či samotě. (Michal Jareš) Tomáš Míka patří k předním českým překladatelům. Jeho vlastní tvorba zatím vycházela časopisecky. Kniha je doplněna CD ROMem s videozáznamy autorských čtení a promítání textů, ilustrace mají formu aktivních scanů.

Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání, jak by se na debutanta zdálo. Opravdovost a osamocení… jsou vedle zvolněného verše zajímavým hlasem v současné poezii. Za zmínku jistě stojí i jistá modelovost prostředí, v němž se Míkův poetický svět odehrává, i bolestnost vlastní bezmoci, která není s to v tomto světě učinit vzpouru proti konvenčnosti, erotické vyprázdněnosti vztahů či samotě. (Michal Jareš) Tomáš Míka patří k předním českým překladatelům. Jeho vlastní tvorba zatím vycházela časopisecky. Kniha je doplněna CD ROMem s videozáznamy autorských čtení a promítání textů, ilustrace mají formu aktivních scanů.