Alice Moon

Sára se dívala do země, nejraději by zmizela, nedokázala snášet hluk ve svém nitru a kolem sebe. Připadala si nechráněná, vlastní srdce ji zradilo a zostudilo. Co to má být? Co ho tolik rozrušilo? Přehlédla snad něco? Sára pomalu zvedla hlavu, klouzala očima po okolí, nechala pohled putovat, aby si sám našel svou cestu. Na pódiu vedle ředitele stála se vztyčenou hlavou vysoká postava. Přímé, sebevědomé držení těla, tmavé oči, skoro černé a vážné – neklidné oči. Plují mořem obličejů, zdá se, že se v něm utopí, něco hledají…… neklidné, nikde se nezastavují, bloudí stále dál, krouží, pátrají… …náhle se čehosi zachytí, ztuhnou… … zorientují se, pohybují se cíleněji, jsou stále blíž a blíž… …setkávají se se Sářinýma očima… …sahají po nich… …upírají se do nich…

Sára nyní zná Dustinovo temné tajemství. Je nesmrtelný a touha po lidské krvi ho postupně mění v monstrum. Zachránit ho může pouze pravá láska. Po smrti spolužačky Anny však Dustin zmizí a Sára, přesvědčená o tom, že jen ona ho může zachránit, se vydává do lesa za ním. Zde se ale skrývá krásná Emilia, kterou Dustin zradil a ona přísahala pomstu. Jaké nebezpečí Sáře hrozí? Převáží v Dustinovi jeho stále ubývající dobrá stránka, aby Sáru zachránil?

Sára Dustina vysvobodila a zdá se, že prokletí věčnosti je definitivně zlomeno. Žádné nebezpečí jim už nehrozí. Tak proč oba pociťují, že není všechno v pořádku? Jako by jejich životní energie vystačila vždy jenom pro jednoho z nich a druhý musel trpět. Navíc se kolem nich nepozorovaně svírá kruh nenávisti a pomsty. Jak poznají, komu mohou věřit? Budou spolu někdy opravdu šťastní?

Sára je ve velkém nebezpečí. Emilia prahne po pomstě a nic ji nemůže zastavit. Po únosu Sáry stojí Jonathan před velkým rozhodnutím: vydá Dustina a zbaví se tak soka jednou provždy, nebo bude chránit Sářin život, který je pevně spoután s Dustinovým? Mají vůbec Sára a Dustin naději na společnou budoucnost?