Pavlína Morganová

Kniha mapuje dosavadní české akční umění a jeho osobnosti. Akční umění je podstatnou součástí českého poválečného uměleckého dění. Záměrem publikace bylo zmapovat české akční umění v jeho celku, představit laické veřejnosti jeho rozmanitost a šíři, a také zrekonstruovat a popsat řadu akcí, o nichž by se jinak mladší generace neměla možnost dozvědět. Z osobností vybíráme několik (známějších) z mnoha, o kterých publikace pojednává: Vladimír Merta, Milan Knížák, Dalibor Chatrný, Milan Kozelka, Vladimír Havlík, Jiří Valoch, Eugen Brikcius.

This is the first ever in-depth interpretation of Czech Action Art as a vast and very original stream of Czech post-war art within the context of the region’s complex socio-political history. Based on the author’s more than decade-long research, her interviews with artists and interpretations of many of their performances and other actions, Czech Action Art also features a list of all Czech Happenings, events, performances, body-art pieces, land-art related and other actions from the 1960s to 1989. With more than 200 illustrations, many of which have never appeared in publications, it provides a vivid picture of the Czech performance art scene.

Procházka akční Prahou rozšiřuje poznání českého akčního umění o řadu dosud nepublikovaných akcí a fotografií, především je však průvodcem, který lokalizuje více než sto padesát performancí, happeningů a dalších akčních projektů, jež se konaly v Praze v letech 19491989. Odehrály se na turisticky frekventovaných místech, ale i v polozapomenutých zákoutích Prahy. Jejich zdokumentování pomáhá novým způsobem nahlédnout estetiku městského prostředí, odkrývá sociální a politický kontext doby. Těla performerů zviditelňují místa, která se téměř nezměnila, ale i ta, která zanikla a lze je zpřítomnit pouze skrze fotografii. Stanutí na původním místě akce je zážitkem, který významně posunuje interpretaci akčních děl a podstatně přesahuje prožitek z p rohlížení jejich dokumentace. Celková mapa navíc ukazuje, jak se pražské akce, performance a happeningy v poválečné době postupně přesunuly z veřejného prostoru centra města na periferii. Tento alternativní průvodce časem a prostorem je určen každému, kdo se chce dozvědět něco víc o českém poválečném umění a nahlédnout pod současnou skořápku města projít místa zavalená turisty s jinou optikou, ale objevit i neznámá zákoutí Prahy, která kdysi byla pro někoho významná. Vychází v nově založené Edici Dokumenty, v níž se Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze zaměřuje na kritické zhodnocení nedávného českého umění.

Jak se výstavy výtvarného umění promítají do jeho psaných dějin? A jak by vypadaly dějiny českého umění druhé poloviny 20. století, pokud bychom se na ně dívali právě z tohoto pohledu? Zatímco tradičně bývají dějiny umění koncipovány jako dějiny stylů a zaměřují se na jednotlivé osobnosti a díla, v publikaci Výstava jako médium jsou pojímány z pohledu tzv. exhibition histories, které se na Západě na přelomu milénia staly novou uměnovědnou disciplínou. České umění druhé poloviny 20. století je tak představováno na pozadí přelomových výstav, které v letech 1957–1999 spoluformovaly jeho vývoj. Publikace na více než 1000 stranách rekonstruuje 60 pečlivě vybraných výstav, a to jak skrze texty, tak obrazovou dokumentaci. Výstava je v knize chápána jako autonomní formát kulturní produkce, ale zároveň i jako nástroj k prosazení určitých podob umění, jeho funkcí a veřejné legitimizace. Archiv rozdělený do pěti období uvádějí tři samostatné studie, které sledují metodologii aktuálního výstavního diskurzu, dějiny výstav a proměňující se institucionální podmínky vystavování daného období i dosud nezpracované téma autorů a organizátorů výstav, později označovaných jako kurátoři/kurátorky. Kniha přináší nové pohledy na dosavadní interpretace vývoje českého výtvarného umění po roce 1957. Přestože se zabývá historií, klade si otázky, které bezprostředně vycházejí z podoby současného umění a jeho aktuálních problémů.