Táňa Nálepková

Velký příběh velké lásky... jenže se neodehrává ve Veroně, ale v šedé a vystrašené Praze a v deformované atmosféře normalizovaného Československa druhé poloviny sedmdesátých let; a místo Romea a Julie jej prožívají Mája a Jugoslávec Miro, studenti filozofické fakulty. Jsou tu i znesvářené rodiny: Mirův otec doufá v synovu závratnou kariéru, jíž by „nerovné" manželství mohlo být na překážku, a ani Májini rodiče se nehodlají kvůli nějakému dceřinu romantickému poblouznění dostat do konfliktu s režimem a ohrozit svoje postavení...

Hrdinka tohoto vyprávění, která se v normalizačním bezčasí sedmdesátých let zoufale upínala na vidinu společného života se svou velkou láskou, Jugoslávcem Mirem, nakonec kapituluje. Po krátkém vztahu a kvapné svatbě s bývalým spolužákem, čerstvým zootechnikem, se ocitá v panelové bytovce na středočeské družstevní vesnici. Zdevastovaná příroda, nekulturnost, absence vřelých lidských kontaktů a duchovních podnětů, smysl postrádající práce v maloměstském muzeu, nedostatek nejběžnějšího zboží, k tomu starost o dvě malé děti a manželství propadající se do stále hlubší krize... to je skutečný obraz ráje.

Na lidi občas padne deprese. Ti osamělí, bez lásky, a ti s existenčními problémy bývají postiženi častěji a hlouběji. Rozvedená Julie se dvěma dorůstajícími potomky balancuje nad propastí nouze a má pocit, že tíhu dlouhotrvající nepřízně osudu už není schopná unést. Ve chvílích propadu a bolesti se cítí jako trosečník na pustém ostrově a zdá se jí, že by snad bylo lepší takový mizerný život vzdát. Už ví, že racionální cesta z tohoto stavu neexistuje. Jenže svého pozemské ráje hodlá dosáhnout stůj co stůj, chce zase jednou dosáhnout prachobyčejnou lidskou lásku a normální radost ze života. Tento příběh by se mohl stát zdrojem energie pro ty, kteří také hledají ráj, neboť i oni budou nakažení chutí utkat se s samotným peklem a zvítězit.

Velký příběh velké lásky... jenže se neodehrává ve Veroně, ale v šedé a vystrašené Praze a v deformované atmosféře normalizovaného Československa druhé poloviny sedmdesátých let; a místo Romea a Julie jej prožívají Mája a Jugoslávec Miro, studenti filozofické fakulty. Jsou tu i znesvářené rodiny: Mirův otec doufá v synovu závratnou kariéru, jíž by „nerovné" manželství mohlo být na překážku, a ani Májini rodiče se nehodlají kvůli nějakému dceřinu romantickému poblouznění dostat do konfliktu s režimem a ohrozit svoje postavení...