Helena Němcová

Irena, osaměle žijící překladatelka na volné noze v těsně předdůchodovém věku, se chystá na návštěvu své starší sestry Marie. Při tom se hrouží do vzpomínek, které čtenáře zavedou do začátku šedesátých let a odkrývají tajemství, jež vztah obou sester nenávratně poznamenalo... Strhující vzpomínky stárnoucí ženy, která byla okolnostmi a vlastní slušností donucena k životu ve lži a bez opory toho, jehož celý život milovala, jsou velmi autentickým připomenutím doby papalášů, rodin poznamenaných emigrací, stranickými prověrkami a následnými nucenými pracemi intelektuálů v dělnických profesích. Současně jsou výpovědí o lásce, jež došla svého naplnění příliš pozdě.

Komorní příběh autorky románu Irena (Eroika 2005) nás zavádí do maloměstské knihovny, kde spolu pracuje skupina navenek nenápadných žen. Každá z nich ovšem řeší nějaký problém, a všechny mají katarzi ve stejném období. Lineárně tedy sledujeme Andulu, čtyřicátnici, která vede spokojený rodinný život s hodným manželem a dětmi, řeší klasické finanční potíže a vypadá to, že už se v jejím životě nemůže nikdy nic změnit – než se objeví pohledný, pozorný, dobře situovaný a ženatý svůdník Karel.Rozpoutává se nikoli dojemný příběh o poslední vášni mládí, ale velmi intenzivní drama umanuté ženy a okolí trpícího její nevěrou. Další hrdinkou je Lída – a s ní příběh domácího násilí. Mladičká Věrka je v knihovně benjamínkem a řeší přitom podobné potíže jako její starší kolegyně – jen trochu z jiného úhlu. Vedoucí knihovny Hanka má zase v pokročilejším věku starosti, které by měla mít už dávno vyřešené... Hodně ženské a optimistické čtení o obyčejných nenápadných lidech, jejichž osudy už tak obyčejné nejsou.