Charles Nodier

Již třetí výbor z tvorby výlučného francouzského romantika Charlese Nodiera (1770-1844) zahrnuje prózu Jedna hodina aneb Vidění (1806), kde se u Nodiera vůbec poprvé objevuje motiv duševně vyšinutého jedince, povídku Jean François Modrá punčocha (1833) jako ranou vzpomínku na mladého génia, který se zbláznil z přílišné přemoudřelosti, moralitu Paul aneb Podobnost (1836) s motivem dvojníka a rozsáhlejší novelu Slečna de Marsan (1832), kde vypravěč vzpomíná na účast v činnosti tajné italské společnosti i na platonickou lásku k slečně de Marsan, jež dramaticky spojila svůj osud s ušlechtilým bojem národů proti Napoleonovým výbojům. Próza v kulisách polorozpadlého šlechtického sídla prokletého rodu Cenciů, kde podle ústní tradice řádí nečisté síly, má v nodierovské tradici zcela racionální vyústění.

Nodierův román Janez Žbogar, poprvé vydaný roku 1818 z politických důvodů anonymně, sehrál nezaměnitelnou úlohu v procesu utvářejícího se francouzského romantismu 20. a 30. let 19. století. Jako první v národní literatuře v něm autor představil postavu psance, vzdorujícího nespravedlivému společenskému uspořádání. Žbogar alias Lothario je ilyrský zbojník a benátský šlechtic v jedné osobě, v podstatě nešťastný člověk, jehož čeká tragický osud na popravišti. Je na podiv, že se román za celá dvě století, jež uplynula od jeho vzniku, vychází v českém překladu poprvé.

Tři ukázky z Nodierova prozaického díla pocházejí z třicátých let 19. století, kdy v autorově tvorbě převládají fantastické náměty, jako je tomu v i Úvalu mrtvého muže /i . S rozpoutanými živly, jež blížící se dies irae dramaticky ohlašují, se setkáme i v i Inés de Las Sierass /i , jež byla nepochybně předobrazem Vernovy Stilly v románu Tajemný hrad v Karpatech. Próza i Devítník /i bývá vnímána jako snový protějšek Inés, jejíž námět Nodier vytěžil z cesty do Španělska v roce 1827. Autor zde ilustuje názor, že základním úkolem umělce je zůstat za všech okolností sám sebou, vytvářet iluzi, a nikoli hledat pravdu.

Tři ukázky z Nodierova prozaického díla pocházejí z třicátých let 19. století, kdy v autorově tvorbě převládají fantastické náměty, jako je tomu v i Úvalu mrtvého muže /i . S rozpoutanými živly, jež blížící se dies irae dramaticky ohlašují, se setkáme i v i Inés de Las Sierass /i , jež byla nepochybně předobrazem Vernovy Stilly v románu Tajemný hrad v Karpatech. Próza i Devítník /i bývá vnímána jako snový protějšek Inés, jejíž námět Nodier vytěžil z cesty do Španělska v roce 1827. Autor zde ilustuje názor, že základním úkolem umělce je zůstat za všech okolností sám sebou, vytvářet iluzi, a nikoli hledat pravdu.