Markus Pape

Důstojník prvorepublikového generálního štábu J. Letov se stal šéfem hospodářské správy protektorátních lágrů (Lety u Písku aj.), proto aby zlepšoval podmínky vězňů. Je to dostatečná obhajoba pro tuto kariéru? Prvorepubliková armáda si vybrala a vzdělávala Jiřího Letova, aby ho mohla jako elitního vojáka nasadit ve vedoucích funkcích svých štábů. S tímto předurčením později převzal vedení hospodářské správy protektorátních lágrů a pak i dohled nad dalšími lágry v prvních poválečných letech. Dokázal i v těchto funkcích a na první pohled tak rozdílných režimech splnit požadavky a povinnosti podplukovníka generálního štábu? O tom je tato kniha. Příklad Let jasně ukazuje, jak by se poměry v táborech za války utvářely, kdyby tyto nebyly mnou řádně vedeny, ale ponechány amatérskému vedení civilních úředníků, nebo dokonce nezodpovědných Němců. Každá vlastenecká organizace za války musela by usilovat o to, aby vedení táborů bylo v rukou spolehlivých českých lidí, protože zde bylo možno zachránit životy a zdraví desetitisíců Čechů. (Jiří Letov, 1. července 1945) Kniha s podtitulem Život a činnost důstojníka generálního štábu a experta na lágry podle archivních dokumentů a jeho deníků představuje zapomenutou osobnost československé historie.

"Snad nějaké ty děti zachráním," poznamenal si do svého deníku Letov v době "protektorátu", kdy měl na starosti hospodářskou agendu pracovně-výchovných táborů, mj. v Letech u Písku, v Hodoníně u Kunštátu a dalších. Objevná kniha o zapomenuté osobnosti české historie a jejích bílých místech.