Jakub Pátek

Kolektivní monografie se věnuje venkovské lokalitě Zahořany nedaleko Litoměřic. Až do 19. století představovaly správní centrum rozsáhlého panství, jehož sídla byla roztroušena v severovýchodní části Českého středohoří. V první části zvou autoři čtenáře nejprve na cestu sedmi stoletími historického vývoje Zahořan: zaměřují se zejména na osobnosti nejvýznamnějších feudálních držitelů a na dějiny obce po zániku patrimoniální správy, ale také na otázky ekonomického fungování někdejšího panství, duchovní správy a školství. V druhé části se čtenář může vydat na retrospektivní cestu prostorem Zahořan: nejprve je představena podoba zdejší kulturní krajiny a urbanistický vývoj vsi, v níž jsou dodnes dochovány zajímavé objekty tradičního venkovského stavitelství. Detailní pozornost je věnována dvojici nejvýznamnějších zahořanských památek. První z nich je kostel Nejsvětější Trojice, vytvářející výraznou dominantu vsi – prozatím nedoceněná perla raně barokní architektury výrazně nadregionálního významu. Tou druhou je zahořanský zámek, v jehož podobě se zajímavě odráží složitý stavební vývoj od doznívající renesance až po období klasicismu. V rámci širšího kontextu jsou zde připomenuty také pražské paláce patřící v minulosti zahořanským držitelům. Cestu prostorem Zahořan uzavírá přehled zdejších drobných sakrálních památek.

Publikace je kritickým katalogem k výstavě Konojedská preludia mapující vybrané momenty z historického vývoje a památkového fondu Konojed a jejich okolí. Výstava i katalog byly realizovány v rámci projektu NAKI Hortus Montius Mediorum – Dokumentace, výzkum a prezentace kulturního dědictví vybraných lokalit východního Českého středohoří (2018–2022). Záměrem projektu bylo zmapování, dokumentace, výzkum a následná odborná interpretace fenoménu kulturního dědictví a historické kulturní krajiny v pomezní oblasti současného Ústeckého a Libereckého kraje – regionu, který kvůli migraci obyvatelstva ve 20. století přišel o značnou část svého historického povědomí a identity.