Jana Pazderová-Vejlupková

Onemocníme-li chorobou, jejíž příčina není známa a nedá se jí zabránit, obviňujeme Osud. Onemocní-li však člověk jen proto, že pracuje, svou prací vytváří pro společnost nezbytné (i zbytné) životní potřeby a příčina onemocnění tkví v jeho práci, pak je povinností společnosti zajistit takové pracovní podmínky, aby se pravděpodobnost výskytu onemocnění snížila na minimum, které je při současném vědeckém poznání možné. Profesor Teisinger byl jedním z nemnoha lékařů-vědců, kteří výrazně rozšířili hranice znalostí, a tomuto cíli věnoval celý svůj tvůrčí život. Pracovní lékařství u nás založil a zásadním způsobem zasáhl do jeho vývoje v celosvětovém měřítku. Vychoval celou generaci lékařů, biologů, chemiků, fyziků a techniků, kteří v jeho díle pokračovali a pokračují. Protože sám důsledně prosazoval zavádění nových poznatků do praktického života a vedl k tomu i své spolupracovníky, počet nemocí z povolání u nás významně poklesl a některá onemocnění se již vůbec nevyskytují.