Jiří Pehe

Známý politolog a komentátor politického a společenského dění analyzuje vývoj české politiky v textech, které byly většinou publikovány v denících a časopisech od roku 1996 do současnosti. Zatímco první dvě části knihy přinášejí spíše obecné politologické pvahy či přednášky na témata jako globalizace, vstup do EU, demokracie v islámských zemích, vztah ideologie a politiky..., závěrečná třetina se zabývá konkrétními politickými událostmi posledních let.

Jiří Pehe (nar. 1955) emigroval v roce 1981 z Československa a usadil se v New Yorku, v letech 1988 až 1994 žil v Mnichově a do České republiky se vrátil v roce 1995. Studoval práva, filozofi i a politologii na univerzitách v Praze a v New Yorku. Pracoval jako nakladatelský i časopisecký redaktor, číšník, hotelový vrátný, analytik, poradce prezidenta, ředitel a univerzitní učitel, avšak české veřejnosti je znám především jako politický komentátor. Publikoval poezii a krátké povídky, později především odborné statě a texty zabývající se politikou. Mj. je spoluautorem knihy Prague Spring: A Mixed Legacy (New York, 1988) a autorem sborníku textů Vytunelovaná demokracie (Praha, 2002). V roce 2006 mu v nakladatelství PROSTOR vyšel román Na okraji zmizelého.

Jiří Pehe ve svém románu vypráví příběh dvou českých exulantů ve Spojených státech. Profesor i Josef jsou outsideři unikající před realitou, nezařaditelní a vykořenění. Profesor má sice za sebou úspěšnou kariéru univerzitního učitele, vzhledem k slábnoucí paměti a dezorientaci v čase si však uvědomuje, že se jí musí vzdát, stejně jako se kdysi vzdal domova a žen, které prošly bez většího otisku jeho životem. Životním zlomem je pro něj ztráta Josefa, syna jeho dávného přítele. Od okamžiku, kdy se dozví, že záhadně zmizel, se ho marně snaží nalézt, navštěvuje místa a lidi, kteří by o něm mohli podat svědectví. Ve hře je jak politické pozadí únosu, za kterým by mohla stát československá tajná policie, tak kriminální motiv – pomsta newyorského podsvětí –, možné jsou i další hypotézy. Zoufalé úsilí připadnout alespoň na nějakou stopu vede profesora k pozdní snaze Josefa pochopit a zároveň v něm vzrůstají pocity selhání, viny a zbytečnosti. Profesorova výpověď o současnosti i minulosti je prokládána Josefovými zápisky, současnost se prolíná s minulostí. Jako film se před čtenářem odvíjejí fragmenty Josefova života, vzpomínky na život v dětském domově, náhodné i trvalejší lásky, uvolněná šedesátá léta a přízračná atmosféra normalizace, jakož i útěk z vlasti a pobyt ve Spojených státech. Josef je do jisté míry alter ego starého profesora, oba spojuje touha po poznání, potřeba sebereflexe, kladení si otázek, proč tu jsme a jaký má naše existence smysl. Na rozdíl od profesora však Josef zažil rafinovaný totalitarismus, byl vystaven traumatizujícímu dilematu volby a bylo pro něj těžší uchovat si vnitřní integritu. Cítí se osamělý i ve Spojených státech, zraňuje ho, že jeho zkušenost je pro lidi vyrostlé ve svobodné zemi nesdělitelná. Až na konci románu pocítí, že je schopen zastavit se na nepřetržitém útěku a vyjít ze své ulity...

Po dvou úspěšných vydáních v anglickém překladu (Velká Británie 2014, USA 2015) vychází druhé vydání barvitého románu Jiřího Pehe v nové úpravě opět česky! Dramatické osudy tří generací jedné rodiny s českými, židovskými a německými kořeny se v románu Tři tváře anděla prolínají s klíčovými událostmi 20. století. Tři rozdílné osobní příběhy, vyprávěné různým jazykem i stylem, odrážejí i tři fáze dějin, jimiž lidská společnost během posledního století prošla. Josef, do jehož slibně se rozvíjející dráhy sólového houslisty vpadla první světová válka, bilancuje svůj dosavadní život v obsáhlém dopisu matce, která se ho v dětství vzdala. Pochopil, že jeho smyslem bylo přijmout štěstí v takové podobě, v jaké mu je osud přichystal. Josefova dcera Hana dospívá za okupace. O dvacet let později si v psychiatrické léčebně pokouší vybavit vše, co způsobilo, že ji trvalý zápas o přežití zlomil. Protože snaha o rozeznání jakéhokoli řádu v tom, co ji potkalo, je marná, hledá východisko jinde. Její syn Alex uprostřed studií odchází do emigrace, kde na něj čeká úspěšný život uznávaného politologa. Na sklonku léta 2001 si v New Yorku začne psát deník, v němž hledá odpověď na to, jak se stal někým, kdo je mu najednou cizí. Román je také vášnivou polemikou mezi rozumem a citem. Do Josefova, Hanina i Alexova života vstupuje postava anděla, možná bytost z jiného světa, možná představa, ozřejmující smysl a řád, který i nesmyslně tragický či promarněný lidský život má. Objevuje se právě v těch momentech, kdy naše vlastní chápání zákonitostí, jimž náš osud podléhá, selhává.

Zdánlivě banální milostný trojúhelník stárnoucího vysokoškolského učitele a projektanta Tomáše se jedinou událostí mění v hru paralelních světů. Bodem obratu poslední novely Jiřího Pehe Průsečík je autonehoda, k níž dojde během Tomášovy cesty do Mnichova, kam míří se svou milenkou Karlou, která náhle a beze stopy zmizí. Momentem nárazu se osudy postav štěpí a zdánlivě skutečné reality se vrství jedna přes druhou. Průhled z jedné „skutečnosti“ do druhé poskytuje postavám v určitých chvílích znepokojivý sen, který dokáže tušenou alternativní realitu na okamžik palčivě zhmotnit. Zdánlivě banální milostný trojúhelník stárnoucího vysokoškolského učitele a projektanta Tomáše se jedinou událostí mění v hru paralelních světů. Bodem obratu poslední novely Jiřího Pehe Průsečík je autonehoda, k níž dojde během Tomášovy cesty do Mnichova, kam míří se svou milenkou Karlou, která náhle a beze stopy zmizí. Momentem nárazu se osudy postav štěpí a zdánlivě skutečné reality se vrství jedna přes druhou. Průhled z jedné „skutečnosti“ do druhé poskytuje postavám v určitých chvílích znepokojivý sen, který dokáže tušenou alternativní realitu na okamžik palčivě zhmotnit. Zdánlivě banální milostný trojúhelník stárnoucího vysokoškolského učitele a projektanta Tomáše se jedinou událostí mění v hru paralelních světů. Bodem obratu poslední novely Jiřího Pehe Průsečík je autonehoda, k níž dojde během Tomášovy cesty do Mnichova, kam míří se svou milenkou Karlou, která náhle a beze stopy zmizí. Momentem nárazu se osudy postav štěpí a zdánlivě skutečné reality se vrství jedna přes druhou. Průhled z jedné „skutečnosti“ do druhé poskytuje postavám v určitých chvílích znepokojivý sen, který dokáže tušenou alternativní realitu na okamžik palčivě zhmotnit. Všechny varianty příběhu jsou dokonale promyšlené, přesně vystavěné a propracované, záhadné a nevysvětlitelné zmizení milenky je v nich konfrontováno s pragmatickým a střízlivým přístupem hlavního hrdiny. Na tomto pozadí vyniká křehkost životních jistot a zdánlivé smysluplnosti, které ve svých životech považujeme za samozřejmé. Atmosféru nejednoznačnosti dotváří motiv Sibeliovy hudby, která nese poselství, že „lásce nestačí jeden čas a jeden prostor“ a že „Bohu nestačíme v jedné podobě“.

Kniha je souborem esejů, které politolog a spisovatel Jiří Pehe publikoval v letech 2003-2010 převážně v různých periodikách. Volně je spojuje společné téma - stav demokracie u nás dvě desetiletí po pádu komunistického režimu a obecně dnešní stav a vyhlídky demokracie ve světě. Při hodnocení demokracie u nás vidí autor diametrální rozdíl mezi dosaženou úrovní demokracie jako politicko-ústavního systému a demokracie jako stavu individuální i společenské mysli, stručně řečeno rozpor mezi institucemi a kulturou. Mění se ovšem i samotné paradigma demokracie ve světě. A to nejen v důsledku komunikační revoluce, ale i sílícího vlivu expertního rozumu na úkor klasické demokratické politiky. Jiří Pehe si všímá i dalších obecných jevů, jako je růst nejrůznějších nadnárodních sítí a snahy o hledání různých forem globálního vládnutí.

Kniha představuje výbor esejů a dalších textů, které spisovatel a politolog Jiří Pehe publikoval v různých periodikách mezi roky 2011 a 2015. Jejich ústředním tématem je myšlenka, že jsme svědky i aktéry zásadní proměny západní civilizace, tak jak ji známe od doby osvícenství. Zatímco „zánik“ starého světa rozumu a modernity jsme schopni vidět a analyzovat, zrod nového, budoucího věku naší civilizace dokážeme jen stěží zahlédnout. Autor tento motiv rozebírá na různých úrovních, ať už pomocí pojmů, jako je globalizace a globální kapitalis¬mus, národní stát, nacionalismus, občanská společnost, masová média, masová kultura, liberální demokracie založená na politických stranách a ideologiích, anebo prostřednictvím literárních a filmových děl, jimž mnohdy vévodí bezútěšný katastrofismus. Zvláštní pozornost věnuje Jiří Pehe také naší české realitě, respektive politické kultuře, národní mentalitě a institucím. Situace je u nás podle něj komplikovaná tím, že na nás dopadají všechny civilizační jevy, jako je globalizace či úpadek nebo proměna určitých institucí, ale zároveň jsou některé negativní jevy ještě zesíleny v důsledku diskontinuity našeho demokratického vývoje.

Politolog a spisovatel Jiří Pehe podává ve své nové knize ucelený pohled na působení Václava Klause v české i zahraniční politice. Autor je znám jako dlouholetý Klausův kritik, avšak ve svém potrétu se pokouší popsat a zhodnotit nejen slabší, ale i silné stránky této politické osobnosti. Vyvaruje se při tom jak bulvárních postupů, jako jsou různá senzační odhalení a domněnky, tak i lacinému psychologizování. Jako základní metodu svého postupu zvolil autor výklad po jednotlivých letech od převratu v roce 1989 až do současnosti. Umožňuje mu to plasticky zachytit různá témata, stránky a rysy Klausovy osobnosti, jakož i vývoj a proměny jeho názorů a naturelu. Zároveň kniha poskytuje souvislý přehled politicko-ekonomického a společenského vývoje v Česku za posledních dvacet let, neboť přirozeně Václav Klaus u všeho podstatného byl a dění ovlivňoval, ať už přímo jako představitel moci, anebo nepřímo svými názory, postoji a komentáři. Kniha Jiřího Peheho je vůbec prvním pokusem - nepočítame-li četné adorace a sebeadorace ani povrchní pamflety -, jak seriózně zmapovat a zároveň kriticky zhodnotit význam a místo této kontroverzní osobnosti v moderních českých dějinách.