Michal Pehr

Biografický slovník křesťanských a lidoveckých osobností je první publikací svého druhu. Autorský kolektiv předních českých odborníků pod vedením PhDr. Michala Pehra z Masarykova ústavu – Archivu AV ČR zde předkládá výsledky několikaletého výzkumu dané pr

Druhá světová válka nebyla jen časem těžkých bojů, utrpení a ztrát a obětí, ale také dobou nadějí, plánů a koncepcí vztahujících se k poválečné budoucnosti. Také v českém prostředí, ve vlasti i v exilu, především pak v kruzích domácího a zahraničního odboje, se rozvíjely nejrůznější představy o podobě a charakteru obnoveného československého státu, zrozeného z války a postupně vstupujícího do mírového života. Poválečné období bylo pak v českých a československých dějinách jedinečným převratným mezidobím, v němž se svářelo staré a nové, tradice a revoluční změny, touha tvořit i bořit, euforie z osvobození i strach z nově se objevivších běsů, ať už vnější či domácí provenience.

Publikace je věnována vzájemným vztahům mezi Československem a Svatým stolcem v prvním desetiletí existence meziválečného Československa a je výsledkem několikaletého výzkumu v českých i vatikánských archivech. V našem dějepisectví představuje první podrobnější práci zaměřenou na tuto problematiku. Svatý stolec reprezentuje římskokatolickou církev, která si i přes výrazný propad podpory po roce 1918 udržovala pozici nejsilnější konfese v ČSR. Církevní a náboženské otázky, včetně vztahů s Vatikánem, ovlivňovaly v této době významně celý společenský život československého státu - politiku, kulturu a vzdělání, národnostní vztahy i sociálně ekonomické poměry. Navíc problematika náboženského a církevního vývoje podstatně zasahovala také do vývoje u československých sousedů, v okolních středoevropských státech.

Druhá světová válka nebyla jen časem těžkých bojů, utrpení a ztrát a obětí, ale také dobou nadějí, plánů a koncepcí vztahujících se k poválečné budoucnosti. Také v českém prostředí, ve vlasti i v exilu, především pak v kruzích domácího a zahraničního odboje, se rozvíjely nejrůznější představy o podobě a charakteru obnoveného československého státu, zrozeného z války a postupně vstupujícího do mírového života. Poválečné období bylo pak v českých a československých dějinách jedinečným převratným mezidobím, v němž se svářelo staré a nové, tradice a revoluční změny, touha tvořit i bořit, euforie z osvobození i strach z nově se objevivších běsů, ať už vnější či domácí provenience.

Cílem této monografie je zachytit peripetie vztahů katolické církve a Česko­slovenské republiky v turbulentním čase poválečné třetí republiky, tj. od osvobození na jaře 1945 až do února 1948, kdy se moci v zemi chopili komunisté. Jedná se o unikátní příběh, který je nesrovnatelný s vývojem v ostatních zemích střední a východní Evropy. Autor v syntéze dějin tohoto trojletí popsal vývoj vzájemných vztahů mezi katolickou církví a sekularizovaným státem i témata, jež těmto vztahům dominovala (např. otázku církevního majetku, obsazení biskupských stolců, obnovení diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a ČSR, problematiku odsunu sudeto­německého obyvatelstva a duchovních, otázku církevních škol a svátků, ale i církevního tisku a možnosti svobodného působení církve v celé společnosti). Sledované období bylo také dobou anarchie, zmatků, nejistot, nepořádku i závisti. Výsledkem zápasů o charakter poválečné republiky bylo vítězství komunistů. Na rozdíl od demokratů byli jednotní, měli svoji pevnou vizi, vůli k moci a v neposlední řadě i podporu Sovětského svazu. Na čtyřicet let byla demokracie a s ní i aktivity katolické církve zatlačeny do podzemí. Čas třetí republiky tak představoval poslední svobodné nadechnutí v činnosti církve, ale vlastně i celé společnosti před nástupem nové diktatury.