Hana Pekárková

Mladá Ilgien má vše před sebou. Alespoň si to myslí. Jak ale s jejím osudem zamíchá jedna, s ní zdánlivě nesouvisející, událost? Dokáže v sobě Ilgien najít dost sil, aby se ubránila ranám, které na ni dopadají? V dramatickém příběhu dívky drcené nemilosrdným osudem poukazuje autorka na aroganci a krutost totalitního systému, ale také na nezájem a ledovou lhostejnost lidí, kteří by měli být člověku oporou.

Klára tvrdě a těžce bojuje o své zdraví. Přese všechny potíže a překážky to přináší určitý kladný výsledek. Zároveň nepřestává doufat, že se jim s manželem konečně podaří mít rodinu a vést normální život. Jenomže spirála nenávisti, jíž se stala objektem, nabírá stále více na síle. Roztáčí se příšerný kolotoč, z něhož nejde jen tak vystoupit. Tlak vyvijený na Kláru stoupá a mění se v jen těžko snesitelný. Vše nakonec vrcholí pokusem o její naprosté společenské zničení. Lze něco takového vůbec ustát? Druhý díl románu Strach s podtitulem Msta je volným pokračováním úspěšného prvního dílu. I v tomto případě se jedná o rozsáhlou společenskou fresku z naší současnosti. Je tak snadné dostat se do víru, který tě strhne někam, kam vůbec, ale vůbec nechceš.

Píše se červen 1989. Dvaadvacetiletá Marta se vydává s Čedokem na autokarový zájezd do Istanbulu. Jede se prakticky přes celý Balkánský poloostrov k břehům Bosporu a zpět. Na zájezdě se Marta spojí s dvaceti devítiletou Monikou, která je ovšem jen kamarádka z nouze a podle toho to vypadá. Jejich dvojku občas doplňuje šedesátiletá Jarmila Paulinová, trpící syndromem zavírajících se dveří. Náhoda je svede v Bělehradě na pokoj. Po příjezdu do Istanbulu si obou dívek, začne díky Moničině drzosti, všímat jeden místní mladík. Hodlá jim dělat průvodce městem a nejen to, což Martě není nijak příjemné. V jednu chvíli se má docela důvod bát. Je to však Monika, kdo se směje naposled. Na Balkáně vzrůstá národnostní napětí. Že by náhoda? Také mezi Martinými spolucestujícími se stávají velmi módní jisté řeči a trendy. Že by druhá náhoda? Největší hanbou je přiznat, že člověk nehýří penězi. A to tedy Marta nehýří. Ale nevadí. Desátého června, brzy nad ránem, se vrací do Prahy. Román nejen o cestování s hromadnými zájezdy a nejen v době, kdy se odehrává. Podvečerní Bratislava, noční Budapešť, rozlehlé roviny Slovinska a Srbska. Město Bělehrad, o kterém málokdo tušil, že na něj budou za deset let dopadat bomby. Vysoké hory Makedonie, pestré Skopje, krásná příroda u Ohridského jezera nedaleko Albánských hranic. Staré řecké město Soluň, rušná metropole Istanbul, kde se stýká Evropa s Asií, proti němu poměrně poklidná Sofie. Balkán a svět vůbec počátkem léta 1989 očima dvaceti dvouleté dívky, která neoplývá penězi, zato strašně ráda cestuje. No a samozřejmě řeší i otázky, které jí v jejím věku připadají aktuální.

Klára se raduje z nového bytu a možností, které jí snad nabídne. Jednoho rána se však probudí s krvácením do oční sítnice. Kolotoč zdravotních potíží, hledání odborných lékařů, vyšetření a pobytů v nemocnici se postupně roztáčí do nepředstavitelných rozměrů. Obstojí Klára v boji s nemocí a lidskou hloupostí a lhostejností? Autorčin román je vhledem do současného stavu české společnosti. Ukazuje každodenní život vážně nemocného člověka, který je často vystaven libovůli jak lidí, tak nemilosrdného systému.