Naďa Pelcová

Autorka ve své práci zkoumá tu část filosofie a pedagogie, která se věnuje antropologii. Především se věnuje filosofickým a pedagogickým teoriím moderní doby, v nichž člověk sám sebe reflektuje jako východisko světa na jehož základě vytváří své vlastní specifické světy (svět vědy, kultury, práce, hodnot atd.). Rozborem reprezentativních antropologických teorií (např. W.Dilteye, M.Schelera, M.Bubera) autorka ukazuje možnosti, meze a slabiny dnešního antropologického myšlení.

Filosofické základy pedagogické antropologie Být člověkem znamenalo vždy starat se o své bytí, být sám sobě otázkou. Kniha se zabývá tím, jak lidé odpradávna rozumějí sami sobě ve filosofické reflexi a jak se tyto podoby sebeporozumění (označované jako zoon logon echon, zoon politikon, imago Dei, ego cogito, ens volens, homo faber, homo ludens apod.) v dějinách proměňují. Existují mezi různými formami sebeporozumění v různých dobách nějaké souvislosti? Jak sobě rozumí člověk doby moderní, případně postmoderní? Co lze na člověku změnit a ovlivnit výchovou? Hledáním odpovědí na takové otázky nás autorka uvádí do tématu filosofie člověka a filosofie výchovy. Metodicky je každé z témat zpracováno v informativním textu a shrnutí a doplněno ukázkami z pramenné literatury a náměty k zamyšlení, jež mají inspirovat k hlubší orientaci ve věcech člověka. Kniha je určena především studentům pedagogických fakult či studentům humanitních oborů a všem odborníkům, kteří se orientují na problematiku výchovy a vzdělání v nejširším kontextu. Doc. PhDr. Naděžda Pelcová, CSc., je vedoucí katedry občanské výchovy a filosofie na Pedagogické fakultě UK v Praze. Systematicky se zabývá problematikou filosofie člověka a výchovy.