Jiří Pernes

Rok 1953 byl pro komunistický režim v Československu přelomový. Smrt J. V. Stalina a vůdce československých komunistů K. Gottwalda v březnu toho roku otevřela cestu k řešení nahromaděných problémů především hospodářských a sociálních. Nové sovětské vedení opustilo linii otevřené konfrontace se západními demokraciemi, vyhlásilo program zvyšování životní úrovně svých občanů a k provádění stejné politiky tlačilo i východoevropské satelity. Rozsáhlá studie zabývající se vývojem v Československu uvádí edici dokumentů (v českém překladu) s hlášeními o situaci, která v roce 1953 do svých metropolí zasílali diplomaté z britské, sovětské a rakouské ambasády v Praze tedy autentický pohled přímých svědků událostí.

Život bojovníka za Československou republiku Hubert Ripka (1895–1958) patřil k důležitým osobnostem moderních československých dějin, které upadly neprávem v zapomnění. Byl významným politikem a žurnalistou, jenž ze všech sil bojoval za demokracii a nezávislost Československa. Narodil se roku 1895 na Moravě, v Kobeřicích nedaleko Slavkova, své mládí a většinu aktivního života však strávil v Praze, kde vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Stal se novinářem a později patřil k nejbližším politickým spolupracovníkům Edvarda Beneše, který jej pověřoval tajnými misemi do Bělehradu, Berlína, Paříže i Londýna. Ve snaze zajistit nezávislost republiky se Ripka na pokyn Beneše orientoval stále více na Sovětský svaz a patřil k průkopníkům československo-sovětského spojenectví a spolupráce. V roce 1938 odešel do exilu a v Londýně a v Paříži začal organizovat zahraniční odboj. Stal se členem Benešovy československé exilové vlády a v roce 1945 se vrátil do osvobozené republiky, kde byl ministrem zahraničního obchodu a vlivným funkcionářem Československé strany národně socialistické. Byl iniciátorem nepovedené demise nekomunistických ministrů v únoru 1948. Dobrodružným způsobem se mu podařilo uprchnout do exilu, kde se zapojil do boje za svržení komunistického režimu ve vlasti a obnovení československé nezávislosti.

Arcivévoda František Ferdinand, synovec Františka Josefa I., který se stal po smrti císařova jediného syna následníkem rakousko-uherského trůnu, byl stařičkým panovníkem považován za potížistu a jejich vztah byl značně komplikovaný. Arcivévoda si prosadil nerovný sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou a před dvorskými intrikami se uchyloval na zámek Konopiště a ke své rodině, kterou velmi miloval. Ačkoliv se Konopiště v samém srdci Čech stalo zamilovaným následníkovým sídlem, kterému věnoval velkou péči, nebyl na Benešovsku oblíbený pro svou lakotu a aroganci. Plány arcivévody Františka Ferdinanda na modernizaci a reorganizaci říše byly přerušeny tragickou smrtí obou manželů v Sarajevu. Jejich smrt znamenala začátek 1. světové války, začátek rozpadu Rakouska-Uherska a počátek nového uspořádání Evropy.

Tak hladký průběh převratu v roce 1948 nečekali ani komunisté. Prezident Beneš se nakonec veškerému nátlaku podvolil a většina zákonodárců, včetně členů demokratických stran, nové pořádky posvětila. Akční výbory jako hlavní prostředek očištění společnosti se ukázaly jako nesmírně efektivní, propaganda fungovala, volby na konci května toho roku se podařilo zmanipulovat. Puč příliš nezkomplikovala ani smrt Jana Masaryka, který byl vzdor zakořeněným mýtům ochotný s KSČ spolupracovat a podle některých aktérů dokonce snil o roli hlavy státu. A přece tu bylo něco, co komunisté podcenili: mocenská gravitace Moskvy. Stála za první lží nového režimu, když Klement Gottwald ještě jako předseda vlády veřejně odmítl kolektivizaci zemědělství. Tvrdá sovětská linie razící doktrínu zostřování třídního boje však stála i za politickými procesy a zejména za militarizací ekonomiky, jež stáhla Československo v padesátých letech do hluboké hospodářské krize. Jak platilo ještě v osmdesátých letech, také politické uvolnění muselo být inspirováno Kremlem. A tak zlom nastal Stalinovou smrtí, shodou okolností bezprostředně následovanou smrtí Gottwaldovou. Silová konfrontace ustoupila soupeření idejí, ekonomická křivka se obrátila a režim se stabilizoval.

"Právě jsem se vrátil z Hradu." To zná asi každý. Ale co komunistický premiér Klement Gottwald na Hradě po prezidentovi Edvardu Benešovi vůbec chtěl? Také asi každý ví, že Československo vzniklo 28. října 1918. Ale jak, proč a za jakých okolností? To všechno se ve stručnosti dozvíte z knihy Století ČSR. Stejně jako pochopíte další zásadní okamžiky české historie, jako například Mnichov ’38, druhou světovou válku, únor ’48, pražské jaro či listopad ’89. Ale přibližuje i řadu dalších světových událostí, které měly zásadní vliv na vývoj 20. století. Od bolševické revoluce v carském Rusku přes světové války následované studenou válkou až k pádu komunismu, rozpadu Sovětského svazu a dalším. Pro knihu nejsou stěžejní data, ale souvislosti. A proto je i zobrazení a řazení textů a obrázků velice názorné ve velmi přehledném leporelu. Stejně jako graf výsledků voleb, který provází celou historii ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR. Velice názorně pak dobu a celý vývoj republiky ilustruje stručná historie pozoruhodné rodiny autora. Kde pradědové a dědové bojovali ve válkách a jejich děti, a později i oni, proti komunismu. Ač ho někteří předtím pomáhali budovat. Budete překvapeni, jak to přiblíží dobu, v níž žily všechny rodiny, včetně vaší. A v knize je dost prostoru i na zmapování její historie. Budete překvapeni, jak těžké životy naši předci měli, ale také jak vlastně nedávno jsme se oddělili od Rakouska-Uherska.

Arcivévoda František Ferdinand, synovec Františka Josefa I., který se stal po smrti císařova jediného syna následníkem rakousko-uherského trůnu, byl stařičkým panovníkem považován za potížistu a jejich vztah byl značně komplikovaný. Arcivévoda si prosadil nerovný sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou a před dvorskými intrikami se uchyloval na zámek Konopiště a ke své rodině, kterou velmi miloval. Ačkoliv se Konopiště v samém srdci Čech stalo zamilovaným následníkovým sídlem, kterému věnoval velkou péči, nebyl na Benešovsku oblíbený pro svou lakotu a aroganci. Plány arcivévody Františka Ferdinanda na modernizaci a reorganizaci říše byly přerušeny tragickou smrtí obou manželů v Sarajevu. Jejich smrt znamenala začátek 1. světové války, začátek rozpadu Rakouska-Uherska a počátek nového uspořádání Evropy.

Osudy deseti významných českých komunistických funkcionářek, které svůj život zasvětily práci pro stranu. Ovšem kromě toho, že se věnovaly politice, byly také matkami, jež se musely starat o své rodiny, byly manželkami a milenkami většinou významných mužů, kteří zpětně ovlivňovali jejich osud. Známý český historik, autor mnoha knih, mimo jiné i knížky o komunistických prezidentech Takoví nám vládli, vytvořil kritické a působivé portréty Gusty Fučíkové, Jarmily Glazarové, Marie Švermové, Anežky Hodinové-Spurné, Marie Kabrhelové, Jiřiny Švorcové a dalších žen, které své životy věnovaly „boji za lepší zítřky“.