Petr Bělovský

Současná situace v Evropě nás nutí se znovu zamyslet nad významem slov hranice, cizinec a integrace, a to jak ve smyslu státním či politickém, tak ve smyslu kulturním, jazykovém, náboženském a dalšími. Do jaké míry jsou tyto pojmy determinovány svými historickými kořeny? S vědomím komplexnosti položené otázky se pokoušejí o nalezení alespoň dílčí odpovědi autoři této knihy. Téma pojímají odděleně ve dvou rovinách. První část knihy se věnuje vytyčenému tématu ve starověkém Římě, a to především na základě jeho vlastního práva, tedy římského práva. Ve druhé části se autoři soustředí na některé aspekty hranic a cizinců v době od středověku po konec uplynulého tisíciletí.

U příležitosti životního jubilea významného českého právního romanisty, právního historika a překladatele prof. JUDr. Michala Skřejpka DrSc., působícího na katedře právních dějin Právnické fakulty univerzity Karlovy, připravil kolektiv 60 autorů publikaci, jejímž ústředním motivem je hledání vlivu římského práva na formování moderního práva a genezi hodnot evropské civilizace. Kniha je zaměřená jak na římské právo ve starověku, tak na zkoumání těch institutů soukromého a veřejného práva, v nichž římské právo zanechalo své výrazné, anebo naopak dnes již málo zřetelné stopy. Autory knihy jsou odborníci z českých a slovenských univerzit.

Vydržení je jedním z tradičních institutů kontinentálního majetkového práva. Jeho kořeny spočívají v právu římském, kde se formovalo společně se dvěma základními instituty majetkového práva vlastnictvím a držbou, které vydržení organicky propojuje. Ačkoli vydržení běžně označujeme za jeden ze způsobů nabývání vlastnictví, je tento aspekt jeho existence spíše důsledkem než příčinou. Smyslem vydržení, jak o tom hovoří již právník Gaius, je zejména ochrana poctivého držitele věci, stejně jako zajištění právní jistoty při dispozici s majetkem. Jde svým způsobem o nutnost danou konstrukcí vlastnictví, resp. rozdílem mezi vlastnictvím, coby právem k věci, a držbou, coby faktickou mocí nad věcí. O klikatých cestách historického vývoje vydržení nejen v právu římském, ale také v československém právu 20. století a českém právu 21. století, pojednává tato kniha.

Smlouvy nepředstavují pouze jeden z pilířů moderního soukromého práva, ale jsou přímo také nedílnou součástí vývoje lidské civilizace. Od okamžiku, kdy člověk začal vnímat věci jako majetek, vznikla také přirozeně jeho potřeba s majetkem disponovat a jeho prostřednictvím získávat to, co má někdo jiný, aniž by tím vyvolal konflikt. Smlouvy tak vznikly především jako prostředek pro předcházení konfliktům, a to jak na úrovni soukromoprávní, tak i veřejnoprávní, či mezinárodní. Tím zůstaly dodnes. Římské právo chápalo smlouvu (contractus) jako obligaci založenou na konsenzu a vzájemné důvěře (fides) smluvních stran. Tato kniha se věnuje kontraktům v římském právu z pohledu dynamiky vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. Popisuje proto nejen jednotlivé typy kontraktů, jako jsou koupě, nájem, úschova a další, ale věnuje se především důležitým aspektům jejich vzniku, zániku a ochrany, a to až do fáze exekuce. Kniha se mimo jiné zaměřuje na některá témata římského smluvního práva, která v naší právní romanistice byla dosud spíše opomíjena, jako např. na zásadu pacta sunt servanda, interpretaci kontraktu, předčasné ukončení smlouvy, fides a právní význam vzájemné důvěry smluvních stran, význam kauzy (causa), roli právní vědy ve vývoji římského smluvního práva ad.