Pavel Pípal

Nejslavnější román německého autora Klause Manna vyšel poprvé v čase autorova exilu v roce 1936 v Paříži s podtitulem „Román jedné kariéry“. O tom, že šlo o dílo neobyčejné třaskavosti, zejména v německém prostředí, svědčí skutečnost, že v Mannově rodné zemi byl poprvé vydán až dávno po válce (v roce 1956). Román nejenže zobrazuje ostře sarkastickým pohledem nástup a zrod německého nacismu, osudy jednotlivých postav jsou navíc inspirovány konkrétními osobnostmi německé minulosti, které byly ve své době snadno identifikovatelné. Předobrazem velmi talentovaného, současně neobyčejně ctižádostivého a bez skrupulí se probíjejícího umělce, který se v průběhu dvacátých, zejména pak ve třicátých letech vypracuje z provinčního herce na opěvovanou hvězdu první velikosti, byl významný německý herec Gustav Grüngens, legendární představitel Mefista v nastudování Goethova Fausta, s nímž kdysi Klause Manna pojily velmi těsné vazby. Mannův román není zdaleka jen strhující výpovědí o tragické etapě německých dějin, je všeplatným poselstvím vypovídajícím o situacích, jež provázejí ty, kteří touží po moci a slávě a vydávají se za nimi v dobách, kdy se zásadně proměňuje politický režim. Herec Höfgen projde na své cestě na vrchol od fanatického vyznavače komunismu až po oddaného příznivce nacionálního socialismu, zejména pak jeho vůdčích osobností. Při všech názorových veletočích se zaštituje tvrzením: „Jsem umělec! Snažím se poctivě vykonávat svoje řemeslo. Ale nedokázal jsem vždycky domyslet všechny politické souvislosti. Umělec vždycky žije tak trochu mimo tyto věci.“