Martin Polášek

Kniha představuje v šesti samostatných kapitolách vývoj parlamentních institucí na území českých zemí ve 20. století. Dynamika historických procesů, které česká společnost prodělávala v minulém století, se nezbytně odrážela rovněž v pojímání a roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se v jednotlivých příspěvcích knihy proto soustředili zejména na nestandardní a problémové aspekty vývoje české a československé zastupitelské demokracie ve fázích, kdy se ocitala pod tlakem politických událostí. Po obecném shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které si česká politika nesla jako dědictví monarchistické éry z doby před rokem 1918 (V. Doubek: Předpoklady československého parlamentarismu), následuje kapitola věnovaná budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, a to z pohledu problematizované pozice sociálně demokratické strany (M. Polášek: Parlament jako katalyzátor přerodu antisystémové strany ve stranu systémovou: případ ČSDSD); na pozadí krizového období třicátých let rozvinul koncepci své kapitoly M. Pehr, který se zamýšlí zejména nad sílícími alternativami parlamentního a stranického systému v soudobých představách stavovství a stavovského parlamentu (Návrhy české pravice na reformu československého parlamentu v době první republiky); týž autor se podjal kapitoly věnované parlamentarismu třetí republiky, tedy přechodového období, v němž byl rovněž parlamentní život výrazně ovlivněn konfrontační atmosférou nadšení a skepse na cestě obecného politického vývoje od jedné totality k druhé (Československý parlament po druhé světové válce); období zakonzervovaného systému socialistického Československa v knize reprezentuje kapitola věnovaná jeho dílčí a dočasné destrukci, tedy období sklonku 60. let s důrazem autora (J. Hoppe) na aktivity parlamentu a poslanců v době Pražského jara (Pražské jaro 1968 v parlamentu); závěrečná kapitola J. Bureše je koncipována jako analýza poněkud absurdního fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se československé demokracie let 1989-1990 (Československý parlament v roce 1989). Tato kolektivní monografie přináší nesporně zajímavý a podstatný příspěvek k dosud ne dosti zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu, a to nestandardní formou problémových analýz.

Práce se zabývá vývojem ČSSD a KSČM v prvním desetiletí 21. století (2000–2010), s větší pozorností věnovanou druhé polovině tohoto období. Autoři hledají odpovědi na dva základní okruhy otázek. Za prvé, jak se ČSSD a KSČM v uplynulém desetiletí proměnily, o jakých organizačních charakteristikách můžeme v souvislosti s nimi hovořit a jak je můžeme v důsledku těchto charakteristik klasifikovat. A za druhé, jak je možné sledovanou proměnu vysvětlit, jaké byly její obecnější i bezprostřední příčiny, jaký byl konkrétní průběh a načasování. Nástrojem klasifikace a vysvětlení byly teorie kartelové strany (Katz, Mair) a teorii tří proudů resp. multi-stream theory (Kingdon, Zahariadis). Jak politický marketing proměnil vnitřní fungování ČSSD? V čem učinil Projekt modernizace ČSSD tuto stranu moderní? Byla politika ČSSD problémem estetickým, nebo obsahovým? Existuje jedno vysvětlení pro vnitřní proměnu ČSSD i pro politiku, kterou realizovala? Proti komu je vlastně zaměřen antikomunismus? Existuje vůbec důvod, proč by se KSČM měla transformovat? Je opravdu KSČM nedemokratická? Jsou veřejné politiky dílem politických stran?

Autor se ve své publikaci zaměřuje na téma, které je v českém prostředí dosud málo zpracováno: zabývá se problematikou politicko-programových stranických diskusí. Téma zkoumá na případu československé sociální demokracie v meziválečném období, a to nejen po stránce obsahové (o čem se diskutovalo), ale i po stránce formální a strukturální (kdo, jak a proč diskutoval). Zvláštní pozornost přitom věnuje faktorům, které rozhodují o úspěchu či neúspěchu jednotlivých programových proudů v jejich snaze ovlivnit program strany jako celek.

Kniha představuje v šesti samostatných kapitolách vývoj parlamentních institucí na území českých zemí ve 20. století. Dynamika historických procesů, které česká společnost prodělávala v minulém století, se nezbytně odrážela rovněž v pojímání a roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se v jednotlivých příspěvcích knihy proto soustředili zejména na nestandardní a problémové aspekty vývoje české a československé zastupitelské demokracie ve fázích, kdy se ocitala pod tlakem politických událostí. Po obecném shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které si česká politika nesla jako dědictví monarchistické éry z doby před rokem 1918 (V. Doubek: Předpoklady československého parlamentarismu), následuje kapitola věnovaná budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, a to z pohledu problematizované pozice sociálně demokratické strany (M. Polášek: Parlament jako katalyzátor přerodu antisystémové strany ve stranu systémovou: případ ČSDSD); na pozadí krizového období třicátých let rozvinul koncepci své kapitoly M. Pehr, který se zamýšlí zejména nad sílícími alternativami parlamentního a stranického systému v soudobých představách stavovství a stavovského parlamentu (Návrhy české pravice na reformu československého parlamentu v době první republiky); týž autor se podjal kapitoly věnované parlamentarismu třetí republiky, tedy přechodového období, v němž byl rovněž parlamentní život výrazně ovlivněn konfrontační atmosférou nadšení a skepse na cestě obecného politického vývoje od jedné totality k druhé (Československý parlament po druhé světové válce); období zakonzervovaného systému socialistického Československa v knize reprezentuje kapitola věnovaná jeho dílčí a dočasné destrukci, tedy období sklonku 60. let s důrazem autora (J. Hoppe) na aktivity parlamentu a poslanců v době Pražského jara (Pražské jaro 1968 v parlamentu); závěrečná kapitola J. Bureše je koncipována jako analýza poněkud absurdního fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se československé demokracie let 1989-1990 (Československý parlament v roce 1989). Tato kolektivní monografie přináší nesporně zajímavý a podstatný příspěvek k dosud ne dosti zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu, a to nestandardní formou problémových analýz.