Vladimír Přibský

Deník mladičké královny Anny Svídnické - a prozraďme hned na počátku, že deník fiktivní - zachycuje dramatické události jara roku 1355, které provázely Karlovu římskou císařskou korunovaci. Současně s Karlem byla korunována římskou císařovnou i jeho choť Anna. Bylo jí teprve šestnáct let. Deníkové zápisky mladé české královny jakoby den po dni zaznamenávají vývoj vztahu šestnáctileté dívky k muži téměř o třiadvacet let staršímu, českému králi Karlovi. Anna Svídnická byla krásná a inteligentní mladá žena. Karel záhy poznal, že v ní našel ideální partnerku, a nebylo divu, že se do ní hluboce zamiloval. Pro jejich vztah bylo právě jaro roku 1355 klíčovým obdobím. Mělo přinést odpověď na otázku, může-li se čirá povinnost, před niž byla Anna zpočátku postavena, proměnit v obdiv a lásku. Bylo to právě tohle jaro, které mělo způsobit ten zázrak... `Příběhy z dávných let se nijak zvlášť neliší od těch současných. Jsou to pořád jen osudy lidí a jejich vzájemné vztahy. I před mnoha sty lety tu b

Fiktivní paměti baronky Terezie Grassové, komorné císařovny Marie Terezie, začínají v idylickém období míru, v roce 1754, krátce před vypuknutím sedmileté války o Slezsko, a končí deset let poté, po `slezských válkách`, při nichž na evropských bojištích přišlo o život na půl milionu mladých lidí navlečených do uniforem.

Kniha Vladimíra Přibského „Meč a pravda“ je literárním zpracováním husitského hnutí z období let 1431 – 1434, tedy z období od slavného vítězství táborských vojsk v bitvě u Domažlic až do jejich porážky u Lipan. Publikace je napsána s hlubokou znalostí reálií tohoto období a se zdařilou snahou o postižení psychologie hlavních postav Prokopa Holého a Viléma Kostky z Postupic.

Vzestup a pád zemského správce Záviše z Falkenštejna z pohledu jeho současníka, rytíře Zdislava z Lemberka, nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Záviše z Falkenštejna poznáváme nejen jako významnou osobnost českých dějin 13. století, ale i jako člověka z masa a kostí, který měl své přednosti i slabiny a jenž se vedle státnických rozhodnutí dopouštěl i omylů, z nichž ten poslední se mu stal osudným. Z učebnice dějepisu víme, jak to se Závišem z Falkenštejna dopadlo. Habsburské intriky proti němu vyvrcholily tím, že mladý český král Václav II. nechal svého poručníka Záviše dne 24. srpna 1290 popravit pod vítkovským hradem Hluboká jako zrádce.

Na dvoře císaře Rudolfa II. na Pražském hradě je sadistickým způsobem zavražděna jedna lazebnice. Podezřelým se stane i císařův levoboček Julius, který se několikrát projevil jako uzurpátor a surovec. Případ má vyšetřovat velitel hradních trabantů hejtman Pablo Ortiz. Následně dochází k dalším dvěma nápadně podobným vraždám služek. Vyšetřování choulostivého případu se začne zamotávat a ani hejtman Odtiž netuší, jaké tragické rozuzlení ho očekává na konci tohoto příběhu.

Životy hereckých hvězd v období protektorátu v Československu byly mnohdy velmi složité. Z toho důvodu se kolem těchto lidí vytvořil jakýsi mýtus, který je překročil a který jim ve výsledku po válce uškodil. To je také případ jedné z nejvýznamnějších a nejkrásnějších českých hereček protektorátní éry – Adiny Mandlové. Spisovatel Vladimír Přibský se v této knize pokusil přiblížit život této herečky v době její největší slávy, tedy v době, kdy točila film Kristián s Oldřichem Novým, ale i poté, kdy se její životní situace zhoršila. Prošla si množstvím rozchodů, pokusila se o sebevraždu a potratila. Tu největší facku obdržela od českého národa ihned po válce. Většina se obrátila proti ní. Vždyť to přece byla milenka nenáviděného K. H. Franka! Sledovat osud Adiny Mandlové je pro mnoho lidí velmi zajímavé. Tato kniha přináší příslib jistého pochopení a neopomíjí osudy dalších hereckých osobností, jakými byli Hugo Haas, Nataša Gollová, Ljuba Hermanová a jiní.

Po publikaci, která čtenáře seznámila s osudem Adiny Mandlové, přichází druhá, která mapuje život její filmové kolegyně a kamarádky Natašy Gollové. Obě ženy si v období protektorátu prošly množstvím problémů, které vygradovaly po válce. Obě se musely vyrovnávat s nenávistí, odporem a nařčením z kolaborace. To je v jistém smyslu spojuje. Ale je zde spousta věcí, které Natašu Gollovou činí osobitou a nezaměnitelnou. Vladimír Přibský zachycuje ve své knize Natašu Gollovou už jako etablovanou herečku, která má za sebou filmy, jež se zapsaly u diváků jako nezapomenutelné. Ukazuje nám, s čím vším se musela vyrovnávat, čemu čelit, co jí přinesl vztah s Němcem, jak to nesla její rodina a jak fungovala tehdejší kinematografie pod diktátem Velkoněmecké říše. V neposlední řadě neopomíjí ani hořký závěr konce války, kdy Nataša působila jako dobrovolná ošetřovatelka v Terezíně. Ano, Natašu Gollovou většina z nás vnímá jako žabce, jako věčně mladou, rozjívenou dívenku, která to na filmovém plátně uměla pořádně roztočit. Ale málokdo si při sledování filmů s ní uvědomí, že v té době, kdy hrála své osobité party ve filmech Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda či Roztomilý člověk, jí běželo na třicátý rok. Máme tedy možnost nahlédnout do života filmové herečky, který v mnohém nebyl tak skvělý, báječný a příjemně šílený, jako role, které ztvárňovala.

Publikací Lída Baarová Krása je hřích se završuje volná trilogie románů, které pojednávaly o osudech významných českých hereček ve třicátých letech. Knihy spojuje velké téma, tím tématem je odvaha jít si za svým, stát si na svém názoru bez ohledu na to, že společenská situace po nás žádá, abychom se chovali jinak. Jak Adina Mandlová, tak Nataša Gollová spolu s Lídou Baarovou byly po válce v roce 1945 označeny za kolaborantky. Je na každém člověku, aby posoudil, zda toto označení bylo na místě. Všechny tři knihy ukazují herečky v jiném světle, než v jakém je například vnímali jejich současníci. Vladimír Přibský se snažil o objektivní zhodnocení jejich životní situace. Publikace Lída Baarová nás zavádí do období, kdy je Československo ještě relativně samostatné a fungující. Jen v Německu a v Sudetech se zvyšují pronacistické tendence, které se ke konci knihy vyhrocují. Mladičká Lída Baarová působí jako herečka v Německu a svou krásou okouzlí říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse. To roztočí velký kolotoč intrik a problémů, které nakonec eskalují úprkem do Československa. V poslední knize volné trilogie Vladimír Přibský umocňuje dusivost a tíživost předokupační atmosféry v Československu a poukazuje na hierarchické uspořádání v NSDAP, kde i ten největší nacistický pohlavár, byl ve skutečnosti nesmírně malý.