Petr Prokš

Ve střední Evropě se vždy střetávaly nejrůznější velmocenské zájmy, které výrazně ovlivňovaly osudy zdejších národů a mezi nimi také Čechů. Od 16. století byly české země součástí habsburské říše, jež se v roce 1867 přeměnila na Rakousko-Uhersko. Na jeho další vývoj mělo značný vliv nejprve Prusko a od roku 1871 sjednocené Německo. Postupem času se Rakousko-Uhersko stále více soustřeďovalo na pouhé přežití, zatímco Německo bezohledně využívalo jeho potíží pro vlastní prospěch. Tento vývoj posléze vyústil v rozpoutání světové války, která zcela změnila poměry ve střední Evropě. Autor přibližuje dějiny Rakouska-Uherska až do jeho konce a prvních dnů nově vzniklých státních útvarů. Zabývá se rovněž podílem jednotlivých významných osobností na vývoji událostí. Tato kniha celou problematiku přehledně přibližuje a je příspěvkem k poznání moderních dějin českého národa i střední Evropy.

Kniha se z různých úhlů pohledu zabývá dějinami českých zemí a Československa i jejich mezinárodními souvislostmi v průběhu 19. a 20. století. Sleduje zejména některé významné otázky politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje českých zemí a později Československa. Odpovídající pozornost věnuje také mezinárodním souvislostem českého a později československého vývoje, zejména v souvislosti s převratnými politicko-mocenskými a státoprávními procesy, které způsobila nejdříve první a potom druhá světová válka. Jako celek se snaží podrobněji přiblížit a zřetelněji poznat některé dlouhodobé tendence kulturně-civilizačních a integračně-globalizačních tendencí v moderních dějinách Evropy a jejich projevy v českém i československém prostředí

Autor seznamuje s pronikavými změnami politiky císařského Německa vůči Rusku za první světové války – od počátečních snah Německa oslabit aporazit nepřítele, přes neúspěšné vyjednávání s prozatímní vládou o uzavření separátního míru, až po přímé jednání s bolševiky.

Předkládaná publikace se snaží přiblížit některé aktivity válečné a poválečné diplomacie, které bezprostředně nebo nepřímo usměrňovaly také osud střední Evropy a tím rovněž budoucnost českého národa a českých zemí. Současně v konečném důsledku vlastně spolurozhodovaly také o vzniku samostatného Československa. V závěru knihy je proto věnována pozornost přípravě mírové smlouvy s Rakouskem, v které se projevily veškeré problémy tehdejší střední Evropy, státoprávní, geograficko-hraniční, národnostní, dopravní a hospodářské i mezinárodní zakotvení „nástupnických“ států po bývalém Rakousko-Uhersku. Právě na osudu zmíněných států, včetně Československa, se zásadně projevila ožehavá otázka existence nebo dokonce samotného přežití malého státu a národa v průsečíku velmocenských zájmů při dynamických změnách moderní společnosti a mezinárodních poměrů ve střední Evropě.

Edice zpřístupňuje paměti – zápisky – jednoho z českých vojáků armády bývalého Rakousko-Uherska za první světové války, který nejprve bojoval na východní frontě. Potom prožil zajetí a revoluci v Rusku i návrat zpátky domů do právě vzniklého Československa. Zmíněné druhy pramenů umožnují zachovat „zapomenutou historii“, která není zachycena v „úředních“ nebo dalších druzích „oficiálních“ pramenů v nejrůznějších archivech. A právě v tom spočívá nezastupitelné poslání pamětí a vzpomínek „normálních“ lidí pro poznání dějin „každodennosti“, které v konečném důsledku jako nespočetné drobné přítoky nakonec spoluvytvářely hlavní proud „velkých“ dějin.

Nejsilnější velmocí evropského Východu bylo carské Rusko, jehož pozici ohrožovalo sílící císařské Německo jako nejvlivnější mocnost střední a západní části kontinentální Evropy. Především cílevědomou podporou Rakousko-Uherska překáželo výraznějším proniknutím Ruska na Balkán, spoluprací s Osmanskou říší narušovalo zájmy Ruska na Středním východě a bránilo mu ovládnout mořské úžiny, Bospor a Dardanely. Rusko proto hledalo vhodné spojence. Nakonec se v rámci Dohody spojilo s Francií a Velkou Británií. Petrohrad od spojenectví s Paříží a Londýnem očekával příznivější podmínky pro zachování a případně k další expanzi carské říše. Rusko vstoupilo do první světové války s otřeseným mezinárodním postavením, nedostatečně technicky vybavenou armádou, s velkými problémy v ekonomice, s vyhrocujícími se sociálními problémy, s přebujelou korupcí ve všech státních a společenských strukturách, které vykazovaly značnou zaostalost za vyspělým Západem. V průběhu války se rychle vyhrotily všechny vleklé problémy vnitřního vývoje a mezinárodního postavení carského Ruska, které nezadržitelně směřovaly k vypuknutí revoluce, svržení carského režimu a bolševickému převratu, jež zásadně ovlivnily další vývoj Ruska a celého světa.

Vítězství a osvobození: pro Československo dvě nerozlučně související podstaty roku 1945. Na jedné straně vítězství spojeneckých mocností nad nacistickým Německem, jejichž nedílnou součástí bylo i Československo, a to nikoliv jako pasivní účastník, nýbrž aktivně prostřednictvím své zahraniční armády ať na Východě, ať na Západě či na Středním východě a také hnutím odporu v okupované vlasti. Tou druhou podstatou bylo znovuzískání svobody po šestileté nacistické okupaci. Občané Československa se ocitli na prahu svobody, kdy mohli znovu začít rozhodovat o dalším osudu svého státu. O tom všem hovoří předkládaná kniha, kde na jedné straně hodnotí z různých úhlů pohledu konec druhé světové války historikové z Ruské federace, USA či Německa, a na straně druhé pak čeští historikové předkládají analýzy československého vývoje v mnoha aspektech souvisejících s koncem války. Komparacemi s vývojem v dalších evropských státech se zamýšlejí nad alternativami poválečného vývoje Československa, který byl ukončen únorovým převratem 1948. To však ale nikdo z těch, kdo házeli šeříky svým osvoboditelům, ať z řad sovětské, americké, rumunské, polské a také československé armády, ještě netušili. Květen 1945 byl rozhodně i pro občany Československa měsícem nových nadějí. Nadějí na návrat ke svobodnému životu ve svobodné vlasti, kterého se však více jak 340 000 z nich nedožilo a desetitisíce dalších se jen pomalu shledávaly se svými blízkými, přeživšími hrůzy koncentračních táborů a nucené práce. Všichni, ať žijící přímo pod nacistickým protektorátem, nebo navrátivší se s jednotkami československé zahraniční armády a politického exilu, zůstali navždy poznamenáni válkou.

Autor seznamuje s pronikavými změnami politiky císařského Německa vůči Rusku za první světové války – od počátečních snah Německa oslabit aporazit nepřítele, přes neúspěšné vyjednávání s prozatímní vládou o uzavření separátního míru, až po přímé jednání s bolševiky.

Osudy československých legionářů v Rusku v průběhu a po skončení první světové války náleží k důležité problematice moderních dějin českého národa. S legionáři se vracelo do vlasti také mnoho civilistů Čechů a Slováků, kteří původně žili a podnikali v Rusku, a nyní prchali před bolševiky, aby zachránili alespoň holý život. Přitom většinu svého majetku museli zanechat v revolucí a občanskou válkou rozvrácených troskách bývalého carského impéria. Paměti přibližují osudy jedné české rodiny, která se společně s legionáři vracela do vlasti a prožila s nimi celou anabázi od strastiplné jízdy vlakem po transsibiřské magistrále přes plavbu lodí „kolem světa“ po návrat do rodných Čech. Popisují konkrétní podmínky a každodenní život během celé přepravy a tím přinášejí další poznatky o osudech legionářů a zejména repatriantů z Ruska.