Jan Randák

Základním tématem této knihy je ritualizace smrti a umírání v revoluci roku 1848. Jde o v českém prostředí nový pohled na revoluční rok 1848. Kult mrtvých byl sofistikovaným prostředkem využití obětí pro cíle revolučního i kontrarevolučního tábora. V kontextu tohoto instrumentu nezemřeli mrtví pro zištné důvody, nýbrž položili život za vlast a budoucnost. Tato teze platí jak pro padlé revolucionáře, tak pro zástupce kontrarevoluce. Násilná smrt obětí směřovala k morálnímu zdůvodnění snah konkrétního tábora. Práce si všímá tohoto jevu v prostředí české, rakouské, resp. vídeňské, německé i židovské společnosti roku 1848. Nejde však o pouhý popis tohoto jevu. Ten by přiblížil kult mrtvých především v jeho národních a místních souvislostech. Ačkoliv se totiž jednalo o kult ověnčený slavnostmi, vzpomínkovými akcemi i pronášenými a posléze uveřejňovanými řečmi, zahalenými do rozdílných národních barev a disponujících různým slovníkem, pod vnějším nacionálním nádechem šlo o shodné akce a přístupy.

Téma zbabělosti a hrdinství musí logicky pracovat s velmi jemnými a mnohdy neuchopitelnými esencemi, jako jsou psychologie osobnosti, svědomí či dokonce víra. A právě schopnost překročit hranice své existence a doslova nasadit svůj život za něco mnohdy tak abstraktního, jako je ideál demokracie či svobody, je skutečným tajemstvím, do kterého se historická věda pokouší nahlédnout pečlivým zpracováním konkrétních osudů a jejich zařazením do kontextu doby, společnosti či konkrétních dramatických událostí. Zároveň nelze opomíjet ani hrdinství každodenního nasazení ve jménu těchto ideálů, aniž by se osudy aktérů historických událostí musely nutně odvíjet v dramatických turbulencích doby na hraně života a smrti.

Kolektivní monografie Základní problémy studia moderních a soudobých dějin představuje kvalitní východisko pro systematickou orientaci ve stěžejních sférách dosavadního výzkumu moderních a soudobých dějin. Na šestadvacet odborníků především z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, z Akademie věd a dalších odborných pracovišť zpracovalo čtyřicet studií věnovaných nejrůznějším badatelským přístupům a tematickým okruhům, a to jak v kontextu české, tak i světové historiografie. Publikaci jistě využijí nejen studenti, ale i širší odborná veřejnost, badatelé v příbuzných oborech a všichni zájemci o dějiny 19. a 20. století.

Dějiny jsou politickým argumentem. Dokazuje to i aktualizace husitské tradice komunistickou mocí po únoru 1948. Obraz středověkého husitství coby údajně politické a sociální revoluce využívali reprezentanti komunistické diktatury k ospravedlnění mocenských nároků. Sloužila jim k tomu odborná i popularizační tvorba, média, školní výuka, osvětové i kulturní aktivity. Kniha však ukazuje, že i přes četnost prohlášení o husitské tradici šlo ve skutečnosti o úderné heslo s mlhavým obsahem. Komunistická aktualizace husitství navíc nebyla v českých historických souvislostech ničím výjimečným. Třebaže dnes může být snadno ironizována, ve sledované době měla svůj výchovný potenciál.

Základním tématem této knihy je ritualizace smrti a umírání v revoluci roku 1848. Jde o v českém prostředí nový pohled na revoluční rok 1848. Kult mrtvých byl sofistikovaným prostředkem využití obětí pro cíle revolučního i kontrarevolučního tábora. V kontextu tohoto instrumentu nezemřeli mrtví pro zištné důvody, nýbrž položili život za vlast a budoucnost. Tato teze platí jak pro padlé revolucionáře, tak pro zástupce kontrarevoluce. Násilná smrt obětí směřovala k morálnímu zdůvodnění snah konkrétního tábora. Práce si všímá tohoto jevu v prostředí české, rakouské, resp. vídeňské, německé i židovské společnosti roku 1848. Nejde však o pouhý popis tohoto jevu. Ten by přiblížil kult mrtvých především v jeho národních a místních souvislostech. Ačkoliv se totiž jednalo o kult ověnčený slavnostmi, vzpomínkovými akcemi i pronášenými a posléze uveřejňovanými řečmi, zahalenými do rozdílných národních barev a disponujících různým slovníkem, pod vnějším nacionálním nádechem šlo o shodné akce a přístupy.

Téma zbabělosti a hrdinství musí logicky pracovat s velmi jemnými a mnohdy neuchopitelnými esencemi, jako jsou psychologie osobnosti, svědomí či dokonce víra. A právě schopnost překročit hranice své existence a doslova nasadit svůj život za něco mnohdy tak abstraktního, jako je ideál demokracie či svobody, je skutečným tajemstvím, do kterého se historická věda pokouší nahlédnout pečlivým zpracováním konkrétních osudů a jejich zařazením do kontextu doby, společnosti či konkrétních dramatických událostí. Zároveň nelze opomíjet ani hrdinství každodenního nasazení ve jménu těchto ideálů, aniž by se osudy aktérů historických událostí musely nutně odvíjet v dramatických turbulencích doby na hraně života a smrti.