Magdalena Rejžková

Česká ilustrátorka Brunhilda si jednou vyrazila do Marseille za píšící a v přístavu uleželou Bujabézou. Po dvouleté spolupráci na dálku vznikla originální knížka plná netradičních příběhů z Marseille i dalších míst v jižní Francii. Dozvíš se třeba o lidech, co mění Marseille k lepšímu, o klubu, kam chodí marseillští pankáči na karaoke anebo o nejpeprnějších historkách z muzea Středozemí Mucem, kde Bujabéza pracuje. A to není zdaleko všechno! Tak si sedni někam na sluníčko, dej si něco dobrého k pití (třeba pastis) a Chtěj Marsej, ne asi! Alternativní průvodce po Marseille a Provence chce ukázat, že Francie nejsou jen klišé jako navoněná levandule, Paříž a víno. Dvě stě stránek originálních textů, fotek a ilustrací představuje zemi i s jejími současnými problémy a s lidmi, co je chtějí řešit. Ale dojde i na turistiku a na srandy.

Jó, on si žije ve Francii! Slýchají často Češi žijící ve Francii. Ale co se za tímto výkřikem skrývá? Opravdu jim v zemi vína a sýrů létají pochutiny samy do pusy? Nebo se musí jakožto cizinci snažit dvakrát tolik? Jak se jim hledá práce? Jak snášejí Francouze? A co se jim vlastně na tom žít mimo domov tolik líbí? Odpovědi na tyto otázky se vydala hledat Magdalena Rejžková žijící v Marseille během své soukromé roční Tour de France. Navštívila dvě desítky Čechů, kteří do Francie přišli po roce 1989. Vypravila se za nimi do Alp, do Paříže i na Riviéru. A objevila nečekanou škálu profesí – hokejistu, kuchaře, legionáře, tanečnici, kněze, vědkyni, muzikanty, vysokou úřednici i spoustu dalších. Bez práce nejsou bagety je kniha nečekaných příběhů, dojemných osudů i vtipných postřehů krajanů, kteří alespoň po nějakou dobu svého života zkoušejí, jaké to je žít ve Francii. Barvité rozhovory doplní originální portréty ilustrátorky Aleny Brunhildy Oswaldové. Obsah Hokejista – Muzikant – Tlumočnice – Tanečnice – Ředitelka zeměkoule – Kuchař – Horalové – Legionář – Vědkyně – Zámečtí – Podnikavec – Vinařka – Ministerská úřednice – Producentka festivalu – Bratr – Koonda – Libuše

Při procházkách Malou Stranou mnoho lidí napadne: Bydlí tady vůbec někdo? Nebo už se z centra Prahy stal pouhý skanzen pro turisty? Stačí ale odbočit z hlavních turistických tras a ponořit se do světa, který je méně na očích a který patří místním. Není jich moc a mohlo by jich být víc, ale stále tu žijí. Na své malostraňáctví jsou patřičně hrdí a o svou čtvrť pečují tak, aby se zahojila ze zranění uplynulých dekád a byla i nadále živým organismem. Pokud v centru Prahy zůstává známý genius loci, pak je to z velké části i jejich zásluha. Tato kniha vám umožní poznat Malou Stranu jejich očima. Ukáže vám, že je možné v centru velkoměsta najít domov a jak ho kultivovat. Skrze osobní příběhy se dozvíte spoustu nového, co jste při procházkách centrem ani netušili, nasajete poetické zážitky a dozvíte se třeba to, kam v centru zajít na dobré kafe.

Třicátnice Klára se rozhodne, že musí se svým jednotvárným životem něco udělat. Chce se vymanit ze zajetých kolejí vyznačených zastávkami „studium – práce – nájem“ a konečně začít se psaním. A tak se sbalí a odstěhuje se do ciziny, do přístavního města. Zabydlí se v ulici, která má lepší časy dávno za sebou. Na chodníku posedávají vyžilé prostitutky a střetává se tu zašlý svět s chutí bezhlavě bořit a modernizovat. Klára chtěla hledat samu sebe, ale nakonec objevuje hlavně tohle zvláštně přitažlivé místo a jeho obyvatele, jako jsou Pán nebo Zaseklá. Jako Východoevropanka však nedokáže situaci místních zcela porozumět. Co na první pohled vypadá jako příběh o hledání vlastní identity, se posléze mění v aktuální román tematizující gentrifikaci, migraci, masovou turistiku nebo stereotypy spojené s tím, co by žena měla nebo neměla dělat.

Třicátnice Klára se rozhodne, že musí se svy´m jednotvárny´m životem něco udělat. Chce se vymanit ze zajety´ch kolejí vyznačeny´ch zastávkami „studium – práce – nájem“ a konečně začít se psaním. A tak se sbalí a odstěhuje se do ciziny, do přístavního města. Zabydlí se v ulici, která má lepší časy dávno za sebou. Na chodníku posedávají vyžilé prostitutky a střetává se tu zašly´ svět s chutí bezhlavě bořit a modernizovat. Klára chtěla hledat samu sebe, ale nakonec objevuje hlavně tohle zvláštně přitažlivé místo a jeho obyvatele, jako jsou Pán nebo Zaseklá. Jako Vy´chodoevropanka však nedokáže situaci místních zcela porozumět. Co na první pohled vypadá jako příběh o hledání vlastní identity, se posléze mění v aktuální román tematizující gentrifikaci, migraci, masovou turistiku nebo stereotypy spojené s tím, co by žena měla nebo neměla dělat. Magdaléna Rejžková (1985) vystudovala žurnalistiku, překladatelství a sociologii. Od roku 2015 žije mezi Prahou a Marseille, odkud spolupracuje s česky´mi médii (Česky´ rozhlas Vltava a další). Založila blog Bujabéza, z něhož vznikl alternativní knižní průvodce Chtěj Marsej. V roce 2019 vydala knihu rozhovorů Bez práce nejsou bagety aneb Jak Češi žijí ve Francii. V Marseille vede spolek Goulash, ktery´ propojuje českou a francouzskou kulturu.