Václav Renč

První generace anglických romantiků, zastoupená takovými velikány, jako byli William Wordsworth (1770-1850) či S. T. Coleridge (1772 -1834), ale i básníky průměrnějšími, k nimž se řadí Robert Southey (1774-1843), bývá spojována s označením "jezerní básníci". Samo toto přízvisko zní romanticky a neméně romanticky působí i kraj, k němuž se vztahuje a kde tito tvůrci prožili část svého života, půvabný, divoký kout severozápadní Anglie. Romantická je i cesta, kterou dílo jezerních romantiků pronikalo do světa. Přítomný svazek je toho důkazem: český výbor z básnické tvorby Wordsworthe, Coleridge a Southeyho pořídil na počátku sedmdesátých let 20. století katolický básník Václav Renč (1911 -1973) v dobré víře, že jeho práce má naději na vydání. Dobový vývoj však záhy básníkovi a překladateli již podruhé na dlouhou dobu znemožnil publikační činnost, Václav Renč několik málo let poté umírá a strojopis nesoucí jedinečný důkaz jeho výsostného umění slova, které uměl propůjčit i cizím hlasům, se na desetiletí ztrácí kdesi v útrobách nakladatelských archivů. Teprve nedávný objev kopie, do níž naštěstí básník zanášel i svoje opravy, poskytuje čtenářům příležitost seznámit se s Renčovou podobou anglické romantické poezie a také prostřednictvím básníkovy korespondence s editorem původního výboru Zdeňkem Stříbrným nahlédnout do překladatelovy tvůrčí dílny a měnících se podmínek doby.

Epická skladba vychází z historické události a odráží konkrétní působení Panny Marie v dějinách českého národa a v osobním životě nezávislého jedince. Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v roce 1918 je neblahou skutečností, která poznamenala počátky svobodné republiky.

Popelka nazaretská, která nezapře ducha českého baroka, je nejznámějším dílem Václava Renče. Skladba vznikla v komunistickém kriminále zapsaná do paměti... v nejnaprostější samotě samotě... už ve vyšetřovacích vazbách . Básník ji po svém návratu z vězení (1951 - 1962) nijak neupravoval. V dopise literárnímu kritikovi Jaroslavu Medovi, v době prvního vydání knihy, o tom Renč napsal: Vychází tak, jak mi v těch samotách byla darována, zcela doslovně darována, proto jsem se neodvážil změnit, když šla do tisku, ani slůvko, třeba by se zdálo (a mě prvnímu), že tu i onde by byla namístě menší korektura.

Popelka nazaretská, která nezapře ducha českého baroka, je nejznámějším dílem Václava Renče. Skladba vznikla v komunistickém kriminále zapsaná do paměti... v nejnaprostější samotě samotě... už ve vyšetřovacích vazbách . Básník ji po svém návratu z vězení (1951 - 1962) nijak neupravoval. V dopise literárnímu kritikovi Jaroslavu Medovi, v době prvního vydání knihy, o tom Renč napsal: Vychází tak, jak mi v těch samotách byla darována, zcela doslovně darována, proto jsem se neodvážil změnit, když šla do tisku, ani slůvko, třeba by se zdálo (a mě prvnímu), že tu i onde by byla namístě menší korektura.