Jana Richterová

Románu Zahrada je svěží, čtivý příběh na pomezí fantasy a magického realismu, jenž především pobaví a potěší. Vizuálně bohatá kniha o skupině mladých městských lidí, v níž je jako v rozmarném koktejlu namícháno v tom správném poměru tajemno, téměř detektivní napětí, hororové obrazy, samozřejmě nezbytná ingredience romantických vztahů, vše navíc zakápnuté trochou osobitého humoru.

Opavská autorka představuje druhý díl svého románu Zahrada, příběhu na pomezí fantasy a magického realismu. Oproti Sféře, v níž je kotlík zvolna zahříván, se v Lovci začíná kaše opravdu vařit. Vše je v pohybu, postavy i jejich vztahy, hororové a detektivní motivy s romantickými. Hrdinové vnikají hlouběji do tajemství záhadného Lesa, sny se proplétají s realitou čím dál intenzivněji.

Do děje tentokrát vstupujeme v okamžiku, kdy už odezněla největší bolest po ztrátě jednoho z hlavních hrdinů a ti, kteří jej oplakávali, se snaží konečně si uspořádat život, i když to leckdy znamená „sňatky z rozumu“. Osud má však stále v záloze nečekaná překvapení, a tak mnohá předsevzetí brzy vezmou za své. Tento díl se odehrává ve znamení návratu, žádná ztráta nemusí být definitivní, i zmizelý a pohřbený může opět vstoupit na scénu. Tato převratná událost i vše, co rozpoutala, zasahuje celou skupinu a můžeme sledovat, jak se jednotliví hrdinové podle svého založení se situací vyrovnávají. Mladá Julie zažívá nečekanou radost zároveň s pořádnou deziluzí, Michal Zahradník nečekaně tone v bolestných citových zmatcích, a protože had v rajské zahradě nikdy nespí, na Tomáše Roháče čeká velmi těžká zkouška.

Na scénu vstupují noví hrdinové, bohémský muzikant Áron se skeptickou lékařkou Ninou. Nikolaj s Marou proplouvají bouřlivými peřejemi a někdo musí být hozen přes palubu. Michal v krajní nouzi uzavírá obchod s ďáblem, zatímco staleté křivdy povstávají ze stínů a Johanův nemilosrdný protihráč konečně odhaluje svou tvář. Juliiny křehké sny jsou nárazem skutečnosti rozdrceny na prach, jenže si nemůže dovolit podlehnout smutku. Jaro skončilo a léto se kloní k podzimu, době obětí a hostin. Zahradník bilancuje, i jemu nadchází závěrečná sklizeň. Na jeho malé zahradě zraje jablko a vše utichá v napjatém očekávání nového narození.

Zahradníkův rok se sklání k závěrečné sklizni a je třeba nejvyšší opatrnosti, aby plody jeho práce zůstaly uchráněny. Děj se žene do cílové rovinky, abychom nahlédli do propastí šílenství a posléze dospěli k nečekané sebeoběti. Někteří z hrdinů, podobni dělníkům poslední hodiny, přispívají až do závěrečných chvil k dramatickým obratům, jiní společenství opouštějí. Bude nakonec Michalova věž rozdrcena a je smrt skutečně ultimátní prohrou?