Paul Roberts

V tomto díle, které psal dlouho před ukrajinskou krizí, se Paul Craig Roberts věnuje popularizaci ekonomie a především kritice omylů spjatých s libertariánským pohledem na svět a ekonomiku, a také pečlivému rozlišování, komu politika tohoto směru pomáhá a koho poškozuje. Rozebírá samozřejmě příčiny poslední krize. Čtenář se může seznámit se zdrcujícími dopady offshoringu na americké hospodářství, zejména v podobě úbytku pracovních míst a nezaměstnanosti. Poukazuje na to, že původní „americký sen“ je dnes nahrazen masívním rozšířením chudoby, závislostí na potravinových lístcích a přímo neuvěřitelnou koncentrací bohatství v rukou hrstky lidí. Roberts věnuje pozornost i Evropské unii a „řecké tragédii“. Podle jeho názoru má Řecko posloužit jako precedens, aplikovatelný nejprve na Itálii či Španělsko, a posléze na všechny státy EU. Roberts chápe řecký problém nikoliv jako problém dluhový či čistě ekonomický, ale především jako boj o zachování (nebo zrušení) suverenity členských zemí EU. Vysoce oceňuje názory Hermana Dalyho a jeho ekonomiku ustáleného stavu. Zdůrazňuje, že jedno ekonomické paradigma končí. Podle něho je načase hledat paradigma jiné, v němž přírodní bohatství přestane být „externalitou“ a lidé „pracovními náklady“, které je třeba snižovat za každou cenu.

V tomto díle, které psal dlouho před ukrajinskou krizí, se Paul Craig Roberts věnuje popularizaci ekonomie a především kritice omylů spjatých s libertariánským pohledem na svět a ekonomiku, a také pečlivému rozlišování, komu politika tohoto směru pomáhá a koho poškozuje. Rozebírá samozřejmě příčiny poslední krize. Čtenář se může seznámit se zdrcujícími dopady offshoringu na americké hospodářství, zejména v podobě úbytku pracovních míst a nezaměstnanosti. Poukazuje na to, že původní „americký sen“ je dnes nahrazen masívním rozšířením chudoby, závislostí na potravinových lístcích a přímo neuvěřitelnou koncentrací bohatství v rukou hrstky lidí. Roberts věnuje pozornost i Evropské unii a „řecké tragédii“. Podle jeho názoru má Řecko posloužit jako precedens, aplikovatelný nejprve na Itálii či Španělsko, a posléze na všechny státy EU. Roberts chápe řecký problém nikoliv jako problém dluhový či čistě ekonomický, ale především jako boj o zachování (nebo zrušení) suverenity členských zemí EU. Vysoce oceňuje názory Hermana Dalyho a jeho ekonomiku ustáleného stavu. Zdůrazňuje, že jedno ekonomické paradigma končí. Podle něho je načase hledat paradigma jiné, v němž přírodní bohatství přestane být „externalitou“ a lidé „pracovními náklady“, které je třeba snižovat za každou cenu.