Rusin Renata

Kolektivní monografie Proměny polonistiky. Tradice a výzvy polonistických studií připomíná již více než devadesátiletou historii a tradici univerzitní polonistiky v českých zemích. Ta se rozvíjela nejprve na pražské univerzitě, později i v řadě dalších vysokých škol (Ostrava, Brno, Olomouc, Pardubice, Opava aj.). V poslední době jsme přitom svědky přechodu od tradičního modelu filologických studií ke studiím areálovým (např. středoevropská studia). Co tato změna může přinést? Kam se polonistická studia posunula? Jak se přístup k polonistice liší v jednotlivých univerzitních centrech v Česku, ale také na Slovensku a v dalších zemích? A co inspirativního může české polonistice nabídnout polonistika zahraniční, v čele s tou polskou? Na tyto a podobné otázky se autoři snaží nalézt odpověď v pěti tematických blocích: Tradice a perspektivy pražské polonistiky, Současné směry literárněvědné polonistiky, Současné směry jazykovědné polonistiky, Metodika výuky polštiny jako cizího jazyka včera a dnes a Tradice a perspektivy polonistiky v prostoru střední Evropy.

Kolektivní monografie představuje jako první podobně zaměřená publikace v České republice fenomén polské reportáže, zejména tzv. literární reportáže. Tento žánr má v polské literatuře dlouhou tradici (Ryszard Kapuściński, Hanna Krall) a i dnes patří v Polsku k nejvyhledávanějším. Stále větší oblibu si i díky novým překladům do češtiny (Mariusz Szczygieł, Paweł Smoleński, Wojciech Tochman, Lidia Ostałowska aj.) získává také u nás. Publikace Fenomén: Polská literární reportáž se žánru věnuje jak z pohledu teoretického (vymezení žánru reportáže, její postavení mezi jinými žánry beletristickými a žurnalistickými, specifika tzv. literární reportáže), tak historického (reportáž v dějinách polské literatury, historické proměny žánru). Současně nabízí i pohled na aktuální polskou reportážní tvorbu. Celek je doplněn o rozhovory s polskými reportéry či zástupci vydavatelů, kteří se v Polsku reportážnímu žánru věnují.

Publikace 90 let pražské polonistiky – dějiny a současnost vychází u příležitosti 90. výročí vzniku polonistiky v Praze, jež připadá na rok 2013. Nastiňuje vývoj polonistiky od roku 1923, tedy od jejích institucionálních počátků, až do současnosti. V první, historické části, rozdělené na tři kapitoly, přibližují autorky stručné dějiny pražské polonistiky, a to na základě dostupných pramenů, zejména archivních, dříve vzniklých publikací, ale i informací získaných od dosud žijících absolventů pražské polonistiky. První kapitola, zachycující počátky "stolice polské řeči a literatury" v letech 1923–39, se věnuje především okolnostem, které vznik polonistiky umožnily, a působení hlavní předválečné osobnosti pražské polonistiky, Mariana Szyjkowského. Druhá kapitola zpracovává široké období let 1945–89, tedy doby, kdy se polonistika musela vypořádat s výzvami i nepříjemnými důsledky vlády totalitní moci, komunistické ideologie a marxistické metodologie. Třetí kapitola pak nastiňuje nejaktuálnější vývoj po roce 1989, kdy ale polonistiku čekaly další zásadní změny spojené s novými pohledy na slavistiku a s odklonem od filologicky zaměřených studií k areálovým. Zejména toto období posledních dvaceti let existence pražské polonistiky nebylo dosud prakticky zdokumentováno. Druhou část publikace tvoří jednak medailonky nejdůležitějších osobností ovlivňujících podobu oboru (Marian Szyjkowski, Iza Šaunová, Karel Krejčí, Theodor Bešta, Otakar Bartoš, Luboš Řeháček, Jan Petr), jednak rozhovory se zástupci první poválečné generace absolventů polonistiky. Celek doplňují další materiály a výběrová bibliografie vztahující se k tématu.

Publikace je zaměřena na výzkum dějin české a československé polonistiky v její univerzitní podobě. Sleduje vývoj oboru od zrodu českých zájmů o polský jazyk a literaturu v době národního obrození až do uzavření českých vysokých škol v období Protektorátu Čechy a Morava, a to v širším dobovém a česko-polském kontextu. Přináší také přehled pro?lových osobností z oblasti polonistiky, polono?lství a překladu z polské literatury. Práce má interdisciplinární, historicko-?lologický charakter; propojuje bádání historii oboru s diachronním a synchronním jazykovědným a literárněvědným výzkumem.