Jaromír Šavrda

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech. Jaromír Šavrda (1933 - 1988) patří mezi dnes již proslavenou skupinu spisovatelů, tzv. třicátníků , jejichž hvězda poprvé zazářila v šedesátých letech minulého století. Koncem padesátých let vystudoval českou literaturu na Karlově univerzitě v Praze a těsně před promocí, v době začínající normalizace, ho vyloučili z právnické fakulty. Šavrdovy literární začátky byly slibné, v rozmezí šesti let mu vyšly tři knihy. Jeho prvotinou byl kriminální příběh Půjdeš, nevrátíš se z roku 1964. O tři roky později vyšla sbírka vědeckofantastických povídek Příběhy třetího času a v roce 1970 vydalo nakladatelství Puls jeho nejzávažnější oficiálně vydanou publikaci s názvem Kniha královrahů , která byla inspirována atentátem na J. F. Kennedyho. Tento titul však již byl stažen z knihkupeckých pultů. Další práce publikoval Jaromír Šavrda již jen v samizdatu, za což byl dvakrát vězněn. V komunistických kriminálech si odseděl téměř pět let, ačkoliv měl velmi vážné zdravotní potíže, a to ho nakonec stálo život. Zemřel, aniž by se dožil 55 let.

Kniha, kterou se uzavírají vybrané spisy Jaromíra Šavrdy (1933-1988), shrnuje autorovu poezii, publikovanou posud samizdatem nebo v exilu. Jde o texty, uspořádané autorem do osmi samostatných sbírek (vydaných v rámci vlastní samizdatové edice Libri p rohibiti); pořadatelem deváté, závěrečné sbírky (Posledních pár lístků), publikované v roce 1989, je Karel Biňovec. Svazek obsahuje následující sbírky: 1) Historické reminiscence (napsáno 1968, prvně vydáno 1977); 2) Kočky a lidé (?, 1981); 3) Cestov ní deník (červen-červenec 1979, "nemocniční oddělení brněnské věznice"; samizdatem 1985, knižně: Mnichov: Poezie mimo domov, 1984; Ostrava: Profil, 1991); 4) Česká kalvárie (březen 1983, "věznice Ostrava"; 1984); 5) Hodina v úzkých (únor 1984, "trest anecký lágr Ostrov nad Ohří"; 1986); 6) Má vlast (březen 1984, "trestanecký lágr Ostrov nad Ohří"; 1986); 7) Plachetnice Santa Maria (květen 1984, "vězeňský lágr Ostrov nad Ohří"; 1985); 8) Druhý sešit deníku (srpen 1984, "trestanecký lágr v Ostrově nad Ohří"; samizdatem 1985, knižně: Mnichov: Poezie mimo domov, 1986); 9) Posledních pár lístků (Ostrava, 1989).

Prózu Ostrov v souostroví napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění (1982-84) ve vazební věznici v Ostravě. Kniha, kterou Šavrda psal miniaturním písmem na toaletní papír a z vězení ji tajně vynesl jeho advokát, je přímým pokračováním titulu Vězeň č. 1260. Ostrov v souostroví čtenáři poodhalí poměry ve věznici v Ostrově nad Ohří, kde byli za komunistického režimu internováni těžce nemocní vězni. Sám Šavrda byl po infarktu, měl tuberkulózu ledvin a trpěl ucpáváním cév, což mu téměř znemožňovalo chůzi. Nic z toho totalitnímu režimu nevadilo, aby ho ještě v osmdesátých letech uvěznil za vydávání samizdatů. Kniha je bezesporu unikátním dobovým svědectvím, je psaná s nadhledem a protknutá černým humorem. Poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech.