Beate Schümannová

Slunce a socialismus, rumba a revoluce. Kuba je perlou Karibiku a zemí mnoha tváří a podob. Avšak jedna z nich zůstává stále stejná: tvář Fidela Castra. Škorpión v botě, otrávené pero, oblek napuštěný toxickými látkami, mléčný koktejl s kyanidem; všem těmto zkouškám podrobila CIA tělo Comandante en Jefe Fidela Castra od roku 1959, co je na Kubě u moci. Bez ohledu na to drží prošedivělý revolucionář Fidel sedmihodinové projevy, přijímá papeže a zatím cestuje skoro tak často jako zamlada. Navzdory všem útokům je dnes Fidel Castro Ruz služebně nejstarším samovládcem na světě. Charizmatický stárnoucí rebel v zelených maskáčích přežil politicky osm prezidentů Spojených států a fyzicky tři papeže. Snad žádný jiný politik nevzbuzuje současně tolik úcty a tolik nenávisti. Pro jedny je komunistickým Antikristem, druzí ho považují za Robina Hooda Třetího světa. Už teď je ale žijícím mýtem. Rudému vůdci a jeho revoluci se na Kubě nevyhnete. Už od koloniálních dob zažívala většina Kubánců jen nespravedlnost, útisk a nouzi. Během silvestrovské noci na přelomu let 1958 a 1959 se na Kubě všechno rázem změnilo. Do Havany napochodovaly Castrovy guerilly a diktátor Fulgencio Batista uprchnul. Revoluce zvítězila, Kubánci propukli v bouřlivý jásot. Fidel a "Che" Guevara, oba hlavní ideologové, okamžitě začali s přestavbou společnosti. Hledali východisko z bídy Třetího světa, která trvala celá staletí. Nekompromisně vyvlastnili i americké podniky a zahájili rozsáhlou agrární reformu. Revolucionáři zřídili bezplatné zdravotnictví a školství, provedli alfabetizační kampaň a skoncovali s rasovou diskriminací. Vyhlásili heslo "Socialismo o Muerte" (Socialismus nebo smrt). Vyvlastňování a přerozdělování působí na kapitalistu právě tak, jako kříž a česnek na Draculu. Bohatí Kubánci se sbalili a uprchli před "rudým nebezpečím" většinou na Miami. Po tomto prudkém zásahu brzy zmizela nezaměstnanost, chudoba, bezdomovství i prostituce. Na Kubě v Karibiku vzniklo něco, co se blížilo zidealizovanému obrazu "spravedlivé společnosti". Skutečným duchovním vůdcem revoluce byl argentinský lékař Ernesto "Che" Guevara (1928—1967). Pracoval na proměně vědomí a snil o "novém člověku", který se zříká veškerých materiálních výhod, který je nesobecký, solidární a revoluční a který se rozšíří po celém světě. Che a jeho sen fascinoval i lidi na Západě. V 60. a 70. letech by se v západní Evropě nenašla snad jediná studentská špeluňka, kde by na stěně nevisel plakát tohoto pohledného revolucionáře. Spojené státy na vyvlastnění okamžitě reagovaly tvrdým konfrontačním kurzem. Dodávky kubánského cukru do USA byly škrtnuty o 95 %. Eisenhower byl přesvědčen, že se u Castra jedná o jednodenní úlet, v Latinské Americe celkem obvyklý. Když ale americký prezident pochopil, že to ten muž, který před jeho dveřmi zrealizoval komunistický zlý sen, opravdu myslí vážně, sáhl po svém nejsilnějším nátlakovém prostředku: nejvýznamnější obchodní partner Kuby uvalil v roce 1962 na tuto ostrovní zemi totální hospod

Slunce a socialismus, rumba a revoluce. Kuba je perlou Karibiku a zemí mnoha tváří a podob. Avšak jedna z nich zůstává stále stejná: tvář Fidela Castra. Škorpión v botě, otrávené pero, oblek napuštěný toxickými látkami, mléčný koktejl s kyanidem, všem těmto zkouškám podrobila CIA tělo Comandante en Jefe Fidela Castra od roku 1959, co je na Kubě u moci. Bez ohledu na to drží prošedivělý revolucionář Fidel sedmihodinové projevy, přijímá papeže a zatím cestuje skoro tak často jako zamlada. Navzdory všem útokům je dnes Fidel Castro Ruz služebně nejstarším samovládcem na světě. Charizmatický stárnoucí rebel v zelených maskáčích přežil politicky osm prezidentů Spojených států a fyzicky tři papeže. Snad žádný jiný politik nevzbuzuje současně tolik úcty a tolik nenávisti. Pro jedny je komunistickým Antikristem, druzí ho považují za Robina Hooda Třetího světa. Už teď je ale žijícím mýtem. Rudému vůdci a jeho revoluci se na Kubě nevyhnete. Už od koloniálních dob zažívala většina Kubánců jen nesp

Kuba vás očaruje svým karibským klimatem, nádhernými plážemi, rozlehlými národními parky, povětšinou kouzelně restaurovanými centry starých měst a strhující karibskou chutí do života – sluncem a mořem, rumbou a rumem. Na plážích – a je jich tu kolem 300 – se ostrov ukazuje ze své nejlepší stránky, písek je běloučký a jemný jako pudr. Tropický ráj láká jmény jako Varadero, Vayo Coco nebo Costa Esmeralda – jmény míst, kde šelestí palmy, ve slunci se třpytí tyrkysové moře a tropický vánek ochlazuje kůži. Dokonce už Kryštof Kolumbus měl za to, že je v ráji, když v roce 1492 poprvé zavítal na „Cubanacán“ (indiánský název Kuby). Ostrov ale může nabídnout mnohem víc než krásné pláže. Kuba se klene elegantním obloukem z korálových útesů od západu na východ. Na celkem 114 524 kilometrech čtverečních se rozprostírají palmové pláže, horská pásma porostlá bujnou vegetací, husté mangrovové bažiny, široké cukrové a tabákové plantáže. Podél pobřeží se jako předsazené zahrady táhnou korálové lavice, které patří k nejlepším potápěčským revírům na světě, a zkrátka tu nepřijdou ani jachtaři. Největší z karibských Antilských ostrovů je z jedné čtvrtiny hornatý. Nejvyšší horský masív Sierra Maestra má se svými téměř 2000 metry nad mořem u Pico Turquino dokonce vysokohorský charakter. Je jen otázkou času, kdy budou v úžasných přírodních parcích s asi 8000 druhy rostlin vyznačeny trasy pro pěší turistiku. Nikde jinde v Karibiku nenajdete tak nádherná koloniální města jako na Kubě. Vždyť už v roce 1511, krátce po dobytí sousedního ostrova Hispaniola, přišli dobyvatelé i sem. Pod vedením Diega Velázqueze dorazilo na ostrov 300 vojensky vycvičených Španělů, kteří porazili domorodce a založili v letech 1512–1514 sedm měst: Baracou, Santiago de Cuba, Bayamo, Trinidad, Camagüey, Sancti Spíritus a La Habanu.

Portugalský ostrov v Atlantiku se návštěvníkům, kteří sem přijíždějí na dovolenou, představuje jako rozkvetlý ráj s nádechem jižních moří. "Madeiru jako prázdninové místo vymyslel sám bůh…" rozplýval se už Winston Churchill u britského konzula na Madeiře v listopadu 1949. "Jsem tady již dvacet měsíců a ani jednou jsem si nemusel vzít kabát," zněla odpověď. Břitký myslitel z deštěm zkoušeného Londýna si ale pravděpodobně do svého zavazadla přesto přibalil pršiplášť - a udělal dobře. Na Madeiře musí být člověk připraven na jakékoli počasí. Jak jinak by tento atlantický klenot přišel ke svým zvučným přízviskům jako "ostrov věčného jara", "plovoucí zahrada v Atlantiku" nebo "ostrov květin"! Madeira je ostrov snů. Ostrov, jehož základem je sopečný kužel tyčící se z vod Atlantiku, kompletně porůstá zeleň v nádheře, která mnohé přivádí do vytržení. Madeira leží na stejné zeměpisné šířce jako Maroko, což favorizuje mírné klima. Ale ve vyšších oblastech, které nejvyšším vrcholem dosahují až "alpských" 1862 m, se počasí snadno mění. Ve vyšších polohách severní části ostrova spadne ročně až 3000 mm srážek, v hlavním městě Funchalu 650 mm a na ostrově Porto Santo 350 mm. Teploty se mohou v létě vyšplhat až na 30 °C. A tak není divu, že přírodě se tu daří jako ve skleníku. Pokladnice ostrovních květin zahrnuje těžko představitelný počet 2000 druhů z pěti kontinentů - jen malá část z nich je na ostrově původní. Bez ohledu na to, kdy na Madeiru přijedete, vždy tam bude zaručeně něco kvést. Madeira je přesně vzato souostroví, tvořené dvěma většími ostrovy a mnoha maličkými ostrůvky, které jí propůjčují ještě větší rozmanitost. V hornatém vnitrozemí se hraje golf, ranní mlha se protrhává a najednou se z oceánu vynoří malé souostroví Ilhas Desertas. Neopakovatelná kulisa! Madeira je v mnoha ohledech překvapivá. Na souostroví nechybí prakticky vůbec nic. Tak třeba zlatavé pláže - stačí přejet trajektem na sousední ostrov Porto Santo. Sama Madeira je ostrovem přírody a nejrůznějších aktivit, Porto Santo naopak představuje její klidný protipól.