Jan Šebelka

Humoristický román s názvem Lidičky z lahvičky s podtitulem Raport z víkendového setkání amatérských výtvarníků a spisovatelů na Máchově jezeře jakoby naplňoval myšlenku Františka Ringo Čecha, který uváděl jeden rozhlasový pořad slovy: minulé století bylo nádherné. Navzdory tomu, že byl útlak, perzekuce, dokonce se popravovalo, a nikam se nesmělo. Pro mě prostě to století bylo krásné. A víte proč? Protože jsem byl mladý a mládí nám dovolí zapomenout na všechny útrapy. První část románu se odehrává na sklonku osmdesátých let dvacátého století, druhá o dvacet let později a prozradí, jak hrdinové knihy dopadli se svými sny, ambicemi a představami o svém budoucím životě. Kniha napsaná lehkým perem připomene dobu, kterou charakterizuje dialog mezi dvěma hlavními postavami. Co řekneme, až se nás děti zeptají, jestli jsme proti tomu zkurvenýmu režimu dělali něco jinýho, než nadávali u piva? zeptal se Ludvík. Řekneme jim pravdu. Takoví jsme žili. Že se v těch dobách nic jiného, než šukat a chlastat nedalo, prohlásil Arnošt Hrabic, šéfredaktor podnikového časopisu Textilák. Název Lidičky z lahvičky není jen podobenstvím tehdejší doby, ale také jeden z mnoha paralelních příběhů románu.

V knize Kawan, ze života rockera vzpomínají na legendu bigbítu rodina, spoluhráči, kamarádi, fanynky i návštěvníci jeho koncertů, kteří padesát let chodili na jeho koncerty. Na Liberecku a Jablonecku nebyla hospoda, nebo sál, kde by Jürgen Kawan od roku 1966 až do své smrti (2015) nehrál. Věta „jdeme na Kawana!“ se stala symbolem dvou generací i jeho dlouhé hudební kariéry. Skupina Pyramida (před tím Kings a jiné) hrála především skladby Beatles, Presleyho, Creedence Clearwater Revival a dalších slavných skupin šedesátých a sedmdesátých let. Texty v knize jsou psány formou rozhovorů a osobních vzpomínek. Někteří pamětníci na něj vzpomínají jako na hodného člověka, jiní jako na „pravého rockera“ a opilce, který na konci zábav obcházel stoly a sléval si zbytky alkoholu do petek. Nechybí kapitola jeho pověstných hlášek, kterými bavil návštěvníky mezi hraním: „Muzikant, kterej nechlastá, není muzikant!“ Když se ho číšník zeptal, co si dá k pití, odpověděl: „Vodu z pračky? Kysaný podmáslí? Já piju jen ropu ze Sovětského svazu!“

Rozhovor s Petrem Pávkem, tehdejším starostou obce Jindřichovice pod Smrkem, který na sebe asi nejvíce upozornil zákazem vstupu úředníků na území obce bez ohlášení předem.