Zdeněk Smetánka

Osmnáct studií Zdeňka Smetánky bezprostředně a zcela konkrétně reaguje na situaci, v níž se dnešní archeologie (a nejen středověká) nachází, a v obměnách rýsuje cestu, která od prvotních archeologických poznatků míří k jejich výkladu. Autor vychází důsledně z archeologického materiálu, při jeho interpretaci se ovšem inspiruje také dalšími obory, zejména kulturní antropologií, etnologií, přírodními vědami a dalšími. Názorně ukazuje, jak jearcheologie schopna s těmito vědami komunikovat a v esejích jako je např. :Archeologie strachu:, Archeologie ochranného zvuku , :Archeologie ptačího vejce nebo Archeologie života na hraně existence současně předvádí, jak mohou být archeologické studie čtivé.

Jedná se o rozšířené a doplněné vydání úspěšného a ceněného titulu ze začátku devadesátých let, kde autor na příkladu poddaného sedláka Ostoje, žijícího v druhé čtvrtině 12. století na levohradeckém "hradišti" (je doložen v textu jedné listiny z roku 1132), v němž zobecnil v 21 kapitolách dnešní poznatky o životních podmínka raně středověkých zemědělců.

Soubor mikroesejů, v nichž se známý český historik a archeolog středověku zamýšlí nad dějinami, událostmi, předměty. Jejich základem jsou většinou glosy uveřejňované na poslední stránce historického časopisu Dějiny a současnost, které autor rozpracoval, rozšířil a dotvořil, ale pro vážnou chorobu nestačil celý soubor dokončit. Tyto texty jsou doplněny o biografický esej o anglické historičce raného středověku Eileen Powerové a zamyšlení profesora Jana Klápště, předního Smetánkova žáka, o jeho životě a díle, zejména o jeho významu v dotvoření středověké archeologie jako samostatné vědní disciplíny.