Marek Šmíd

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války. Monografie je do značné míry polemikou nejen s kritiky pasivity papeže Pia XII., ale též s apologety, kteří nekriticky vyzdvihují jeho mírové zásluhy, neutralitu i sympatie k pronásledovaným Židům, jež se projevovaly téměř ve všech jeho rozhodnutích. Autor vychází jak z materiálů Tajného vatikánského archivu v Římě a vydaných edic, tak z dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována. Zajímavé doplnění pramenů představují odkazy na vatikánský list L’Osservatore Romano. V českém prostředí se jedná o první domácí počin tohoto druhu.

Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 19231945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20.40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války. Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována.

Obsáhlá monografie se zabývá politicko­ náboženskými dějinami českých zemí v období první světové války, s důrazem na situaci domácího katolického tábora. Zasazuje náboženské poměry v zemi do kontextu válečných operací a poukazuje na jejich provázanost s vývojem v západní Evropě. Značnou pozornost věnuje proměnám duchovního klimatu v českých zemích a změnám na biskupských stolcích v roce 1916, k nimž docházelo na základě intervence Vídně. Sleduje zejména Masarykovu, Benešovu a Štefánikovu snahu seznámit se svými plány i církevní představitele Svatého stolce. Líčení je vyváženo pohledem na americké katolíky českého původu a jejich politické aktivity, naše krajany v zahraničí i náboženský aspekt mezi legionáři. Monografie vychází z rozsáhlých fondů vatikánských a českých archivů, které konfrontuje s domácí a zahraniční literaturou. Její součástí je i výběrová kritická edice významných vatikánských dokumentů v českém překladu.

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 19171945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období. Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války. Nebyly to pouze diplomatické styky Svatého stolce a pravoslavného Ruska, jež byly po staletí tradičně velmi chladné, rovněž odmítavý byl i vztah Svatého stolce k materialistickému komunismu, projevujícímu se často bojovným ateismem, který se zrodil v polovině 19. století. Když se v Rusku v roce 1917 obě nepřátelství spojila a dala vzniknout ideologii sovětského komunismu, ocitly se vztahy na bodu mrazu. Přesto se ve 20. letech objevovaly snahy Svatého stolce proniknout do Sovětského svazu a bránit zde katolickou církev i její věřící, byly však likvidovány se značnou urputností bolševiky. V následující dekádě byly stovky kněží popraveny, uvězněny či deportovány ze země, kostely uzavřeny, křesťanský tisk zakázán a vliv náboženství ve společnosti značně zredukován.

Kniha uznávaného historika Marka Šmída se věnuje relikviím spojeným s osobou Ježíše Krista. V chronologickém kontextu jeho života sleduje osud svatého grálu, posvátného roucha, sloupu bičování, Kristovy krve, trnové koruny, roušky, kříže a nápisu na něm, svatých hřebů, Longinova kopí a Turínského plátna. Uvádí nejen jejich místo v pašijovém příběhu, ale též jejich význam v křesťanské tradici až dodnes. Velkou pozornost věnuje rovněž místu jejich současného uložení a zpřístupnění. Před čtenářem se tak v knize otevírá plastický pohled na Kristovy relikvie, jejichž původnost dnes není věda ani církev schopna doložit či naopak vyvrátit.

Kniha Marka Šmída se zabývá československo-vatikánskými vztahy za první republiky. Na základě pramenů z vatikánských archivů přibližuje postoje a názory významných apoštolských nunciů působících na našem území, ale neponechává stranou ani československé vnímání Vatikánu a poměr Čechů ke Svatému stolci. Materiály z německých a rakouských archivů umožnily zasadit výklad do širšího kontextu a nabídnout potřebný pohled zvenčí. Anglické vydání.

Křesťanství – historie – památky – Edice Český ČAS Kniha uznávaného historika Marka Šmída se zaměřuje na relikvie spojené s osobou Ježíše Krista. V chronologickém kontextu jeho života sleduje osud svatého grálu, posvátného roucha, sloupu bičování, Kristovy krve, trnové koruny, roušky, kříže a nápisu na něm, svatých hřebů, Longinova kopí a Turínského plátna. Uvádí nejen jejich místo v pašijovém příběhu, ale též jejich význam v křesťanské tradici. Pozornost věnuje rovněž místu jejich současného uložení a zpřístupnění. Před čtenářem se tak otevírá plastický pohled na Kristovy relikvie.

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války.

Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 19231945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20.40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války. Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována.

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917–1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období. Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války.

Kniha Pražští arcibiskupové moderního věku aneb Čeští primasové od Lva Skrbenského po Jana Graubnera sleduje v devíti medailonech osobnosti pražských arcibiskupů a českých primasů od přelomu 19. a 20. století do současných dní. Čtivým a srozumitelným způsobem představuje osudy církevních hodnostářů od dob rakousko-uherského mocnářství do dnešních časů České republiky. Dozvíte se v ní mimo jiné odpovědi na následující otázky: Byl rakouský aristokrat Lev Skrbenský z Hříště Čech? Proč se stal Pavel Huyn pražským arcibiskupem právě uprostřed první světové války? Z jakého důvodu skutečně rezignoval František Kordač na svůj úřad? Za jaké zásluhy se stal Karel Kašpar kardinálem? Jak zvládal Josef Beran svou šestnáctiletou internaci? Spolupracoval František Tomášek s tajnou policií? Proč Miloslav Vlk v dětství citově strádal? S kým se Dominik Duka seznámil ve věznici Bory? A jaké jsou perspektivy současného pražského arcibiskupa Jana Graubnera? Díky této publikaci nejen proniknete do proměn pražské arcidiecéze, k nimž v posledních sto dvaceti letech došlo, ale rovněž získáte širší vhled do církevních dějin moderního věku.

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně.

První svazek nové řady přináší edici souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy — Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje čtyři desítky přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1920 až 1922.

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně. Toto vzájemné stýkání i potýkání utvářelo úroveň vzájemných vztahů a zrcadlilo se v působení místní katolické církve. Československo-vatikánské vztahy vnímáme jako mnohovrstevný příběh, jako neopakovatelný fenomén 20. století, který jen těžko umožňuje komparaci jednotlivých diplomatických misí či širší zobecnění. Každý aktér spoluvytvářel specifickou podobu československo-vatikánských vztahů v jiné době, v rozdílné politické situaci, v době odlišného pontifikátu a osobnosti státního sekretáře, s nestejnými politicko-diplomatickými zkušenostmi, v kontaktu s jinými politicko-církevními představiteli v Československu a ve Vatikánu. Kniha nejen předkládá množství zajímavých historických faktů, ale také živě vykresluje dynamiku diplomatických vztahů.

Předkládaná výběrová edice dokumentů přináší druhý svazek ediční řady souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy - Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje třicet sedm přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1923-1925.

Knižní rozhovor s pražským arcibiskupem a českým primasem vznikal na jaře a v létě roku 2023 v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. V rezidenci pražských arcibiskupů rozmlouval historik Marek Šmíd s Janem Graubnerem o jeho dětství, mládí a dospívání, o kněžské formaci, pastoračním působení za normalizace i aktivitách v čele olomoucké a pražské arcidiecéze. Významný prostor je věnován osobním otázkám, zaměřeným mj. na jeho rodinu, přátele, postoje, hodnoty či osobnosti, kterých si váží, záliby, místa jeho srdce... V rozhovoru je též nazírána současná situace a perspektivy katolické církve v měnícím se světě či pontifikát papeže Františka. Čtenáře však především potěší neformální, upřímný a srdečný dialog. Na jeho hloubce a otevřenosti mají zásluhu obě strany: Jan Graubner díky jasně formulovaným postojům, které se nebál a nebojí zastávat v jakékoli době a bez ohledu na názorové protivníky, díky své křesťanské pokoře a v neposlední řadě díky smyslu pro humor. A Marek Šmíd jako uznávaný a erudovaný historik a pedagog, profesně i osobně spjatý s historií a současností katolické církve.