Sylvie Stanovská

Řekne mi někdo, co je to láska? Typologie středověké německojazyčné a české milostné lyriky Kniha shrnuje základní principy a hlavní tendence středověkého lyrického žánru Minnesangu – jak v jeho německé podobě napříč jednotlivými fázemi jeho vývoje, tak v podobě později navazující staročeské milostné lyriky vrcholného středověku. Dosažené poznatky této srovnávací práce autorka textu Sylvie Stanovská využívá i při zkoumání mladší německé milostné poezie před rokem 1500, a nachází tak společný výzkumný základ, na němž dokázala postavit novou, četnými textovými příklady podpořenou typologickou charakteristiku staročeské milostné lyriky. Tato typologie tedy může sloužit k dalšímu výzkumu tohoto žánru.

Kniha přináší poprvé v dějinách novodobé české germanistické medievistiky česky psané přehledy děje vybraných literárních děl německého středověku včetně charakteristiky hlavních postav a jejich vztahu k lásce a smrti. Má sloužit čtenářům, kteří chtějí hlouběji proniknout do spletitých dějů hrdinské epiky, dvorského románu a novely, středověkých milostných básní či středověké vrcholné prózy z německojazyčného prostředí. Podává základní informace o autorech a o ději těchto děl a doplňuje je ukázkami z nich v originálním jazyce a v překladech, které až na výjimku děl „Píseň o Nibelunzích“ a „Oráč z Čech“ jsou do češtiny v moderní době převedeny poprvé. 

Staročeská milostná lyrika stojí na konci dlouhé tradice středověké milostné lyriky, psané v národních jazycích. Tato tradice celkově utváří evropskou literaturu: Působí totiž od Petrarky – i když několikrát přetvořená a pozměněná – až po současnost. Autoři v knize představují všechny dosud známé texty staročeské milostné lyriky od počátků tohoto žánru na přelomu 13. a 14. století až do 15. století. Texty jsou opatřeny komentářem; na rozdíl od předchozích edic zde čtenář nalezne i srovnání staročeských lyrických textů s texty z prostředí německy mluvících zemí stejné doby. Zdůrazníme-li, že se ve staročeské milostné lyrice spojují poetické vzory literatur různých dob, je její výpověď a hodnota na mimořádně vysoké úrovni.

Dílo se věnuje milostnému básnictví vrcholného a pozdního středověku v zemích České koruny a v německy mluvících zemích v časovém horizontu 1200–1500. V této srovnávací práci, podtrhující na základě motivických a koncepčních shod základní podobnosti obou lyrických směrů, jde o určení typologie jednotlivých žánrů lyrické tvorby daného období v obou jazycích a na obou uvedených jazykových prostorech. Ústředním bodem výzkumu je odpověď na otázku, do jaké míry staročeské básnictví vykazuje shody se staršími typy lyrických německy psaných písní, orientujících se podle zásad „minnesangu“, který v různých podobách přetrvával v německém jazykovém prostoru do roku 1400, nebo zda se staročeská milostná lyrika spíše shoduje s mladší vrstvou německy psané milostné lyriky, jež „minnesang“ od roku 1400 střídá a již se nevěnuje ústřednímu tématu starších písní, jejichž základním motivem je žal nevyslyšené a nevyslyšitelné lásky.