Ilja Staševskij

Svědectví z moskevských cel. Román Mělo to být jinak zaznamenává autorovy autentické zážitky z ruských kriminálů druhé poloviny devadesátých let. Drsné podmínky, absolutní právní nejistota a svévole státní moci jakoby oproti minulým desetiletím nedoznaly žádné změny. Ruský spisovatel a disident Vladimir Bukovskij přirovnal svědectví Staševského k románům Alexandra Solženicyna. Detailní popis vězeňských reálií, od vzhledu a uspořádání cel až po muklovskou hierarchii a nezbytnou solidaritu, nabízí děsivý vhled do prostředí, kde v malém, omezeném prostoru tráví společně nekonečné dny zloději, vrazi, nevinní i donašeči. Staševskij podrobně líčí důmylné systémy, kterými si vězni snaží ulehčit nelidské podmínky a přežít. Kniha je důkazem, že tradice ruské lágrové prózy bohužel stále ještě není u konce, protože ani její dějiště nepřestalo existovat. Pod pseudonymem Alexej Pavlov vydal autor knihu vlastním nákladem v Praze, při pokusech distribuovat ji v rodné zemi však narazil na neochotu a

Svědectví z moskevských cel. Román Mělo to být jinak zaznamenává autorovy autentické zážitky z ruských kriminálů druhé poloviny devadesátých let. Drsné podmínky, absolutní právní nejistota a svévole státní moci jakoby oproti minulým desetiletím nedoznaly žádné změny. Ruský spisovatel a disident Vladimir Bukovskij přirovnal svědectví Staševského k románům Alexandra Solženicyna. Detailní popis vězeňských reálií, od vzhledu a uspořádání cel až po muklovskou hierarchii a nezbytnou solidaritu, nabízí děsivý vhled do prostředí, kde v malém, omezeném prostoru tráví společně nekonečné dny zloději, vrazi, nevinní i donašeči. Staševskij podrobně líčí důmylné systémy, kterými si vězni snaží ulehčit nelidské podmínky a přežít. Kniha je důkazem, že tradice ruské lágrové prózy bohužel stále ještě není u konce, protože ani její dějiště nepřestalo existovat. Pod pseudonymem Alexej Pavlov vydal autor knihu vlastním nákladem v Praze, při pokusech distribuovat ji v rodné zemi však narazil na neochotu a