Tomáš Sterneck

Na konci června 1618 oblehne vojevůdce vzbouřených českých stavů Jindřich Matyáš Thurn České Budějovice. Vystrašení konšelé jsou připraveni otevřít rebelům brány. Připojení města ke stavovskému povstání však zabrání politický převrat zosnovaný hejtmanem budějovických císařských žoldnéřů Janem Aulnerem z Birkenfelsu… Neuběhne ani pět měsíců a Aulner je ve svém příbytku nalezen mrtvý. Podivné okolnosti hejtmanovy smrti se stávají předmětem diskrétního vyšetřování, které vede primátor Kašpar Teindleser.

Od samého počátku rebelie, jež se rozhořela v polovině roku 1618, považovali reprezentanti vzbouřených českých evangelických stavů strategicky položené a dobře opevněné České Budějovice za mocnou překážku prosazování svého politického programu. Byli si velmi dobře vědomi jednoznačné početní převahy stoupenců katolické církve mezi tamním obyvatelstvem a jejich naprosté dominance v lokálních mocenských strukturách. A tak už 25. června 1618 přistoupil čelný stavovský vojevůdce Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu a Valsassiny k obléhání předního jihočeského královského města. Předcházela tomu jednání s budějovickými reprezentanty, která měla být podle Thurnových představ korunována otevřením městských bran. Místo toho však způsobila politický rozkol uvnitř ohrožené obce: mezi většinou měšťanů prosazující bezvýhradnou věrnost habsburské dynastii a konšelským sborem, v němž dočasně převážily kapitulantské hlasy. Během budějovické vnitroměstské konfrontace došlo k povážlivému otřesení autority vrcholného samosprávného orgánu, jehož členové však nebyli sesazeni z konšelských postů. Několika lokálním politikům se totiž podařilo městskou radu obratně převést do tábora jednoznačných odpůrců stavovské revolty. Následující komunikace Budějovických s exponenty vzbouřených stavů se vyznačovala ostražitým taktizováním, ze kterého jednoznačně profitovalo královské město. Obléhatelé se nechali vmanipulovat do sofistikované diplomatické hry, na jejímž pozadí promarnili reálné šance na zdolání městských hradeb. O výsledku kampaně tak bylo rozhodnuto dříve, než zápas o České Budějovice na podzim 1618 přešel do otevřených ozbrojených střetů. Předložená kritická edice přináší unikátní soubor dokumentů, které se vztahují převážně k období od června do září 1618. Tyto prameny dosud nebyly uceleně zpřístupněny a obsahově vytěženy, ačkoliv svým významem dalece přesahují lokální kontext českobudějovického dění. Zásadně přispívají k hlubšímu poznání počátků české války, jež odstartovala sérii konfliktů, pro které se posléze prosadilo označení třicetiletá válka. Představené písemnosti, mezi nimiž má exkluzivní místo korespondence Budějovických se samotným Jindřichem Matyášem Thurnem, vrhají nové světlo na dramatické události v prvních měsících po pražské defenestraci z 23. května 1618. Přispívají tak k hlubšímu poznání období, kdy se jižní Čechy staly exponovaným prostorem soupeření mezi rebely a stoupenci habsburské dynastie. Tyto události do značné míry předznamenaly neúspěch stavovského povstání a měly dalekosáhlé důsledky pro další běh evropských dějin.

Kniha přináší nový, ucelený pohled na obléhání Brna švédskou armádou v květnu až srpnu 1645. Barvité vylíčení dramatického boje o město se opírá o dlouhodobé studium původních archivních pramenů. Vojenský debakl Švédů z roku 1645 je představen jako pozoruhodné vyústění turbulencí třicetileté války. Na jejím počátku se brněnská obec připojila ke stavovskému povstání a po bitvě na Bílé hoře čelila tvrdým sankcím. I díky hrdinství svých obyvatel tváří v tvář švédské přesile však Brno nakonec zvítězilo v soupeření s Olomoucí o pozici jediného hlavního města Moravy.