Karolina Světlá

ěhy ze starých časů, ale především knížka dobrého počtení. Milostná próza Vlasty Pittnerové vedle vyprávění z doby krinolín, úsměvné historky Václava Kosmáka – a opět povídka o lásce od Karoliny Světlé. Na závěr sváteční, vánoční, humor Ignáta Herrmanna.

Karolina Světlá (1830—1899) je oprávněně považována za zakladatelskou osobnost české románové prózy. Její první prací, ve které plně zvládla románovou kompozici a výstavbu charakterů, je Vesnický román (časopisecky 1867, knižně 1869). Dramatický, úsporně vyprávěný příběh je zasazen do odlehlého venkovského kraje pod Ještědem, který — na rozdíl od romanticky zobecňujících venkovských povídek B. Němcové, F. Pravdy nebo V. Hálka — Světlá novátorsky vykreslila se zřetelem k jeho přírodní a národopisné specifičnosti. Jako „první český klasický román“ byl Vesnický román kladně přijat čtenáři i kritikou a jeho úspěch nepřekryly ani pozdější autorčiny práce.

Nové vydání prvního českého klasického románu První český román — Vesnický román! Je tomu právě 150 let, co kniha opustila Grégrovu tiskárnu. A ačkoli se tehdy zdálo směšné, že by se žena stala spisovatelkou, Karolina Světlá předstihla všechny české prozaiky, dokonce i Nerudu či Hálka, když plně ovládla kompozici moderního evropského románu. Mnohovrstevný příběh lásky a žárlivosti, oběti a sobectví, pokory a hamižnosti, situovaný do malebného Podještědí, však nekopíruje tradiční sentimentální šablony. Naopak odhaluje spletitost mezilidských vztahů: partnerských, mezigeneračních, sousedských i národnostních, a směřuje k nečekanému rozřešení. Smířlivému? Nebo tragickému? V dramatickém dialogu se tu střetává křesťanský svět ve své nesmiřitelné dichotomii katolictví a protestantství se světem lidových obyčejů, v nichž se každá z postav stává nositelem jedné výrazné vlastnosti či obhájcem určitého přesvědčení. Vypravěč zůstává nestranný a ponechává na čtenáři, aby sám promýšlel oprávněnost jejich postojů a jednání: Má člověk právo na osobní štěstí, nebo se musí vzdát svobody ve prospěch obecného řádu? Dokáže se vzepřít společenským konvencím? Smí překročit morální a etické normy? A boží zákony?

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Doporučená školní četba.

U kříže u potoka potká Evička Štěpána, který se do ní zamiluje a chce si ji vzít. Štěpán ale pochází z prokletého rodu – v rodině Potockých nemá nikdo štěstí v lásce. Evička jejich příběh zná, ale i tak se rozhodne, že kletbu oné rodiny věrnou láskou ke Štěpánovi zlomí. Přijme jeho žádost o ruku. Několik let žijí v krásném vztahu, pak se ale vše zkomplikuje a ze společného života se stane téměř noční můra. Dokáže věrná Eva i navzdory manželovu chování zlomit kletbu jeho rodu a naleznou klid?