Jiří Svoboda

Publikace navazuje na předchozí autorovy knihy o evoluci člověka a počátcích umění. Předmětem zkoumání je tentokrát každodenní život našich předků, příkladem naše nejslavnější paleoantropologická a paleolitická lokalita (či soubor lokalit) v okolí Dolních Věstonic v období před 30 tisíci lety, kdy moravský koridor plnil úlohu evropské komunikační osy. Jako materiál slouží empirické údaje získané dlouhodobým výzkumem archeologického terénu i analytická data z laboratoří. Hypotézy autor testuje rovněž pomocí analogií, což jsou autentická pozorování současné přírody i lidských společností, které v jejím rámci žijí. Jde tedy o pokus rekonstruovat přírodní a kulturní systém, exoticky vzdálený, a přece logicky propojený, funkční a uchopitelný.

První díl této knihy ukázal, že komunikační systém založený na obrazech vytvořil expandující moderní člověk (Homo sapiens) v paleolitu Evropy, a to poměrně rychle, v daném stadiu své evoluce a v kontextu převratných historických událostí. Druhý díl sleduje další vývoj umění na světových periferiích, s vědomím, že v centrálních civilizačních oblastech mezitím přerůstá v novou kvalitu – v komunikační systém písma. Prioritně kniha zkoumá fenomén skalního umění v Africe, Austrálii a Americe v projekci jeho vývoje, datování, obsahu a etnologického záznamu. Taková srovnání potvrdí jedinečnost a potenciál staré Evropy, nejen pro časovou hloubku tamního umění, ale i pro jeho obsahovou náplň.