Petr Svobodný

První skutečná nemocnice vznikla v Praze roku 1620 Na Františku a je s ní spojena známá scéna výukové pitvy z roku 1685. Tento ústav byl výhradně mužský, na rozdíl od ženské nemocnice Na Slupi, založené řádem alžbětinek v 18. století, nedlouho předtím, než se v rámci tereziánských a josefinských reforem zrodily první zdravotnické plány pro metropoli Koruny české. Pražská nemocniční krajina pak zažila největší rozkvět od poloviny 19. do poloviny 20. století, kdy vznikaly opěrné body propracovaného nemocničního systému v centru a na předměstích: nemocnice Na Bulovce, léčebna v Bohnicích, nemocnice na Vinohradech, v Motole a v Krči. Publikace z populární edice Zmizelá Praha zachycuje proměny této krajiny, fáze budování a modernizace i dobovou atmosféru nemocničních staveb, jejich sálů i ordinací s rozvíjející se zdravotnickou technikou.

Dějiny minulého století optikou jedné rodiny, která sleduje z balkonu své chaty v srdci Čech postupně německé i sovětské tanky a z dočasné emigrace v Západním Německu prvního člověka na Měsíci. Ve vyprávění i kolážových ilustracích se tak protínají individuální a místní osudy s událostmi celonárodního významu, doplněnými půlstránkovými vysvětlivkami dané doby a poznámkami pod čarou, kde mají prostor nejen historická fakta, ale i rodinné zvláštnosti. Autor-historik vychází z vyprávění předků, vlastních vzpomínek i rodinných dokumentů. Vedle pohledu odborníka tak nabízí i úžas malého kluka, který při čtení hesla „Proletáři všech zemí, spojte se!“ nechápe, proč a s kým by se měli spojovat zrovna výrobci rolet z jejich ulice.