Csaba Szaló

Paměť míst je pamětí, která patří spíše světu, jehož jsme součástí, než nám. Souběžně je však paměť míst neoddělitelná od lidské odhodlanosti prolomit ticho této uzavřenosti, je jakýmsi důkazem naslouchání hlasům přicházejícím z minulosti. Autor zdůrazňuje, že tato lidská odhodlanost interpretovat stopy minulosti je součástí našeho údělu rozumět světu. Každému vědeckému hledání objektivních významů ruin a zkamenělin předcházejí každodenní, před-vědecké prožitky lidí, v nichž stopy minulosti získávají význam. Kniha nabízí myšlenkovou cestu, jejímž prostřednictvím lze porozumět obrazu vykořeněnosti dnešního člověka prostřednictvím interpretace našich sdílených smyslových prožitků pobývání na určitých místech. Autor vede polemiku s mentalistickým pojetím sociální reality a klade při tom důraz na provázanost tělesnosti a vědomí. Tělesné prožívání světa je podle něj neoddělitelně spjaté s dějinností lidské existence a určitými místy, v nichž člověk pobývá.

Kniha je výsledkem autorovy několikaleté snahy porozumět příběhům vykořeněnosti současného člověka. Tyto příběhy nabízejí kulturní formu, s jejíž pomocí jsme s to pochopit vlastní životní situaci i příběhy druhých jako prožitek ztráty. Teoretické poznání podobného působení kulturních forem dnes tvoří již běžnou součást kulturní sociologie. Slovní spojení „paměť míst“, jež se objevuje v titulu knihy, je dvojznačné. Na jedné straně vypovídá o místech jako o nositelích stop minulosti. Na straně druhé poukazuje na vliv, který mají vzpomínky na určitá místa při formování naší minulosti. Paměť míst je pamětí, která patří spíše světu, jehož jsme součástí, než nám.